Na Moravě na Valašsku věří, že je prospěšné zelí, sází-li je tehotná žena, neboť vyrostou veliké hlávky. V Čechách radí, aby první jablka ze štěpu očesala matka mnoha dětí, neboť pak možno je očekávati požehnání na úrodě stromu. Na Bílé Rusi naopak varují, aby okurek nesázela žena, která již vyšla z let, neboť by neměly plodu.132a)

V obyčejích váleti se po poli prostupuje se mnoho motivů, které se uplatňují v 'dnešním lidovém podání, které se vrstvily staletým křížením zvyků a měnily ohledy k mravnosti, takže ztěžka bylo by lze odváděti je k jedinému prameni jako počátku. Chtěla bych však poukázati ještě na jednu okolnost, která se zračí v samých obyčejích i v lidovém výkladu, okolnost, které využívá i moderní pokročilá agrikultura, aby povzbudila vzrůst mladého osení a bylin. Právě v nové době zavádí se způsob váleti jarní osení v určité době uměle zvláštními válci, jestliže bylo příliš husté, aby se zastavil jeho vzrůst, anebo, bylo-li vytaženo mrazem, aby se kořínky zatlačily znovu do země. Je možné, že lidová zkušenost, která předcházela tolika technickým pokrokům, přispěla i při jarních obyčejích. Neboť slovenský rolník na př. se raduje, když dívky mu zválely o svatojiřské noci žito. Racionalistický podklad leží rovněž v zásadě zvyku pováleti v svatojánské noci cibuli, aby nevyrůstala do stvolů a listí, nýbrž spíše aby rostly její hlavičky v zemi. Vždyť místy lámou za tímtéž účelem prostě její listy rukou a ve dne.

V souvislosti s válením se v poli vystupuje význam jiného ještě prvku v agrárních obyčejích důležitého, význam na-hosti a obnažených částí lidského těla. Je přirozené, že budou tyto obyčeje zahaleny ohledy k mravnosti a zmírněny v krajích pokročilejší kultury, ale i tu zůstaly jejich stopy, které v souvislosti s brutálnějšími zvyky jiných krajin nabývají zřetelnosti.

Především vzbuzují pozornost obyčeje, které vyžadují, aby rozsévač sil nahý. Je pochopitelné, že ve skutečnosti lze se zřídka setkati s takovými výkony v krajích hustého osídlení, spíše ještě se provádějí v zapadlých lesních samotách severovýchodní Evropy; než i v středoevropských končinách traduje se příkaz, aby rozsévač bez obleku přistoupil k svému úkolu, začasté pod záštitou temné noci. Požadavek nahoty při zasévání lnu bývá odůvodněn přáním, aby Bůh nebo země slitovali se nad ubohostí rozsévačovou a poskytli mu lnu na oblek, na př. u ruského a finského lidu, ale netřeba pochybovati, že udaný důvod nebyl vlastní příčinou zvyku.133) Jindy odůvodnění spočívá na analogu, takže okurky sázeti má člověk bez obleku proto, aby neměly silné slupky.134) Konečně nahost má zabezpečit pole před plevelem a v Jagodnem lid radí, aby rozsévač sil proto pšenici po západu nebo před východem slunce nahý.135)