sledně podle své teorie o vegetačních, démonech, že člověk, válející se po roli, slouží vlastně prostředníkem a zastupuje vegetační démony, jejichž sílu přenáší na zaseté rostliny, čímž násilně svedl víru v démony k obyčeji, s představami těmi nesouvisícímu.128)

Obyčeje váleti se po zemi při žatvě, v chorobě nebo při jiných příležitostech, zejména při zaslechnutí prvního hromu z jara, při spatření prvního čápa, první vlaštovky, prvního obilního květu, při zaslechnutí první kukačky bývají vysvětlovány lidem samým, i u nás, jako prostředek prospěšný člověku samému, aby byl silný, zdravý, aby byl bezpečný před bolestmi v kříži, které se dostavují při žetí, a pod. Tehdy člověk chorobu svou odevzdává zemi anebo přijímá z ní sílu pro sebe.

Avšak při setí jde o to, aby blahodárné působení bylo přeneseno' na zaseté osení a jemu aby byla dodána schopnost růst. Při tom, myslím, není bez podstaty okolnost, že při válení se po poli určitý význam připisuje se též osobě, která je provádí. Právě ruské doklady zdají se svědčit pro tuto domněnku, neboť často má je konat duchovní osoba, nadaná větší působivostí. Vždyť i náš lid věří, že obilí vyroste lépe na těch místech, kde se kněz o procesí v křížové dny zastaví.129)

Často však činí zprávy zmínku o tom, žé výslovně dívky provádějí tento obyčej. Žena platí v lidových obyčejích za princip plodnosti a její vliv na úrodnost neupírá se ani u našeho lidu. Tím spíše. připisuje se důležitost ženinu působení v primitivních krajích a věří se v možnost, aby sdělovala schopnost roditi všemu, s čím přijde do styku. Typickým příkladem je na př. odpověď oirinoekýoň Indiánů, které se dostalo misionáři, když vyčítal mužům,, že nechávají ženy plahočiti se samotny v polích: jestliže ženy zasévají v polích, kukuřice přinese dva, tři klasy a vůbec vše se rozmnožuje a rodí, protože ženy umějí roditi děti a, umějí též učiniti úrodným zrno, které zase-' vají. Nechť tedy sejí, neboť muži toho nedovedou tak jako ony.130) Podle našich lidových pověr žena má uvítati koupené dobytče a podati mu první potravu s klína, žena má očesati, podle některých, první ovoce se stromu, aby hojně nesl. V některých krajích ponechává se ženě, aby zasévala novou setbu, aby se dařila, nebo alespoň dbají, aby žena setbu zahájila nebo byla při ní přítomna, na př. ve Finsku, v Estonsku nebo ve Švédsku. Podle finského podání řepa bude sladká, seje-li ji žena, naopak, seje-li ji muž, bude hořká.131) V Německu též se svěřuje někdy důležitý úkol setí ženám, zejména v požehnaném stavu,, nebo nevěstám.132)