však přece, ale ve spojení s jinými obyčeji, a to většinou v době pozdější nebo v určité svátky. Zajímá nás tedy otázka, jak všechny tyto zvyky souvisí a jaký je jejich význam, a je nutno proto alespoň stručně povšimnouti si i obyčejů výročních.

Připojování agrárních ritů k významným dnům v roce působí takovou přitažlivostí, že skoro žádný okruh obyčejů jí neodolá; skutečně v popisech zvyků o svátcích sv. Jana, sv. Jiří, Nanebevstoupení Páně a j. dočítáme se hojně zpráv o zvyku vá-leti se po nivě. Je však nápadné, že při vlastním setí obilí se nevyskytuje leda ojediněle a nikoli bez příměšků jiných vlivů. Na př. ve vitebské gubernii zachoval se obyčej, podle kterého rozsévač lnu má se nahý pováleti na místě, kde později budou rozložena vytrhaná vlákna, aby len vyrostl dlouhý a vláknitý.110) O povalení kněze na zemi při setí obilí po bohoslužbě v poli zmiňuje se zpráva Tereščenkova, popisující, kterak po skončených modlitbách silná žena převrátila kněze přes sebe a sedláci pováleli ho po poli, aby se hodně urodilo.111) Povalení kněze na zemi je charakteristické pro vehtoruské oblasti, avšak podle celé řady jiných zpráv děje se o výročních svátcích po společných modlitbách, obyčejně o velikonocích, v den Nanebevstoupení Páně, sv. Jiřího nebo v době neúrody. Obyčeji tomu připisuje lid .velkou důležitost pro vzrůst obilí a dobrou úrodu a sedláci trpce vyčítají knězi, brání-li se mu, že jim nepřeje dobrého; kromě kněze, kterého povalují se vší obřadností za účastenství celé obce, bývají však předlmětem jeho i profánní osoby a zejména bývá prováděn mládeží při společném vycházení rodin do polí O' některých jarních svátcích.

Archivu geografické společnosti ruské náleží zásluha, že zachránil některá vzácná udání z polovice minulého, století, jejichž síť byla by jistě hustší, kdyby právě duchovenstvo, 'do archivu přispívající, nebylo- se bránilo zaznamenali paměti o této pověře. Tak v saratovské gubernii věří, že dobrý len se urodí, jestliže po bohoslužbě, konané o velikonočním týdnu uprostřed vsi, povalí na zemi kněze nebo někoho z duchovních osob. Jestliže skutečně přihodí se neúroda, připisují to okolnosti, že neprovedli starého obyčeje. V kalužské gubernii slouží kněz bohoslužby na žitném poli na Nanebevstoupení Páně, po nichž ženy povalí na pole diákony nebo djačky, aby snopy sklizně byly tak vysoké a těžké jak oni.112) Podobně Bělorusi smolen-ské gubernie o velikonocích po dokončení obcházení s obrazy svatých povalili kněze na zemi, volajíce уроди, Боже, хліб покотом. Jinde zachovávali týž obyčej na Spasa nebo na svatého Jiří.113)

Rovněž profánní osoby zachovávaly obdobný zvyk a nechybí zpráv o tom, kterak mládež prováděla jej zejména při společ-