lehkou ruku a o které je známo, že se jí v hospodářství a vůbec ve všem daří. Rozsévač „šťastné ruky" byl vyhledáván v našich krajích středoevropských,, což jako pověra bylo káráno ve spisech pro poučení lidu. Než osobu, mající „lehkou ruku" k tomu, vybírali zvláště v Rusku, u lidu slovanského i u jinověrců.108)

Poučných, zajímavých informací dostalo se nám však v nedávné době z Bosny, kde celé vsi dodržovaly přísně obyčej, aby novou setbu v roce v celé obci nebo i okolí zahájil nej-schopnější ze sedláků, nejlepší pracovník, kterému se v hospodářství nejlépe dařilo, t. zv. težak baša. Sedláci volili ho mezi sebou na společných sborech, dbajíce pak, aby skutečně první začal ortuti. Před ním nikdo neodvážil se vyjeti s pluhem, takže, když zamýšleli již započíti se setím, prosili ho, aby alespoň jednu, dvě brázdy pustil, aby i oni mohli začíti. V okolí Var-caru bylo pak skutečně dotvrzeno, že za težak bašu byl vybírán ten, u koho se úroda nejlépe vydařila, a jestliže se pak neurodilo, byl sesazen a vybrán jiný hospodář, neboť věřili, že on byl příčinou nezdaru a neštěstí přivodil i na celou obec.109)

V takovýchto případech, domnívám se, můžeme skutečně mluviti o mimořádné působivosti, právě tak jako u význačných zjevů rostlinného světa, čtverlístku, dvoj klasů, dvojího ořechu a pod. V těchto příkladech nejde o normální vlastnost, typickou pro každý předmět téhož druhu, jako je tvrdost kamene, nýbrž o zvláštní předpokládanou schopnost, která však je stejně vázána k objektu, působíc jen v něm a neexistujíc mimo něj.

Obyčeje, vzbuzující plodnost.

Mezi obyčeji, podporujícími úrodu polí, tvoří významnou skupinu zvyky, určené k tomu, aby zajistily a zvýšily plodnost polí a úrody imitováním, pomocí příkladů se strany lidí. Obyčeje ty patří k případům magie homeopa-tické, rovněž jako sdělování schopností a síly; způsob jejich provádění a motivování však kolísá a mění se jako málokde jinde, a to nejen svým vlastním vývojem, nýbrž i se změnou mravních názorů.

Zařazuji sem především obyčeje, které byly částečně uvedeny již v příkladech sympatické magie, obyčeje kouleti se po. poli. Provádějí se při sázení brambor, někdy i zelí, okurek, dyní, vůbec zelenin, u kterých záleží na velikosti plodů, které mají být velké jako koulející se lidé, anebo jejichž pytle mají se na podzim tak váleti po poli jako lidé při sázení. Usuzuje se tak podle vnější analogie a v souhlase s tím nectěme o obyčejích takových při seti obilí. Na polích obilních setkáváme se s nimi