nezbytné alespoň stručně dotknouti se těchto otázek, zejména pro obyčeje spojené s přenášením úrody a jejich podstatou, kterými se blíže zabývá jedna z kapitol dalších. Studium zjevů těch o mimořádné působivosti osob i předmětů, t. zv.oren-dismu, jak stvořil nový název pro ně wůrzburský profesor Friedrich Pfister podle irockého pojmenování této moci „orenda",98) ovšem mnohem později, než se datují jeho důležité počátky, přivábilo k sobě pozornost evropských etnografů a hledány obdoby téže víry. Jak všeobecná etnologie, tak i lido-věda evropského lidu ukazuje řadu příkladů, kterak nejen lidé, nýbrž i neživé věci jsou nadány zvláštní působivostí, na okolí, jakousi silou, která se může uplatňovati a po případě přecházeti na vše, cokoli se octne v jejich blízkosti nebo cokoli přijde s nimi ve styk. Názory takové nalézáme i u našeho lidu a bylo zaznamenáno dosti příkladů o „šťastných lidech", kterým se všecko daří, kteří mají obzvláštní štěstí a kterak osoby, o kterých koluje takováto pověst, bývají zvány, aby zahájily některé práce, na př. i setbu nového roku. Vzpomeňme zejména mimořádně příznivého působení na př. čtverlístku jetelového nebo- vůbec dvojitých plodů, vzpomeňme na př., jaký význam připisuje se v lidovém zvykosloví dvojitému ořechu nebo dvojité švestce. Neobvyklými schopnostmi vynikají některé traviny, takže mohou plynouti proti proudu vody, otví-rati zámky a pod. Názorným příkladem bývají uváděny i ostatky svatých, které požívají úcty právě pro svou moc, pro své blahodárné působení, které záleží v nich samotných, které nebylo přeneseno působením církve ani vzdáleného ducha světcova. Jako světec byl nadán zázračnou mocí, podobná schopnost zůstává i v jeho ostatcích. A právě tato zázračná moc dává poznati ostatky svatých mezi jinými, protože se projevují účinkem, zatím co jiné zůstávaly bez vlivu.99)

Především však všeobecná etnologie ukázala příklady kouzelné moci a právě doklady z území méně civilisovaných národů, stojících na nižším stupni kultury, byly základem, ze kterého dynamistické výklady vyrostly; pojmy, jako mana Melanezanů, orenda Iroků, wakonda Sioux Indiánů a pod. byly podnětem, ze kterého se závažné teorie o významu „moci" vyvinuly.

Jestliže zprávy cestovatelů mluví o mana v Melanesii, orenda nebo wakonda u amerických Indiánů a pod., informace jejich vyznívají v obdobný smysl a různé řeči vyjadřují po svém obdobný pojem o moci určitých jedinců, projevující se na venek. Jestliže na př. některý melaneský bojovník vyniká v bojích, ve kterých ještě nikdy nebyl přemožen, projevuje