výsledku, jako tomu bylo v prvých případech mimetlcké magie, účinku pak se dosahuje nikoli nevysvětlitelným působením analogie, ani přecházením substancí, nýbrž důležitá vlastnost přímo se úrodě dodává zároveň s předmětem, který jí vyniká, či spíše která je v něm obsažena, vtělena. Předmět, který rozsévač dává do pole, k semeni nebo' drží v ruce, jest jejím nositelem a s ním jest dávána i poli a příští jeho úrodě. Kámen Se vyznačuje tvrdostí, s kamenem dává se tedy zasazenému zelí vlastnost tvrdosti, které si sázečky přejí pro zelné hlávky, s kopřivou dodává se cibuli pálčivosti, s prutem schopnosti růst a pod.

Vlastnost ona neexistuje však mimo1 předmět, neexistuje samostatně, jak vysloveny byly některé domněnky, a může se sdělovati tedy jen prostřednictvím objektu, kterému jest výhradně vlastní. Byla pronesena mínění, spojující pojmy, jako tvrdost kamene a pod., s pojmy „mana" o mimořádné moci některých osob a objektů. Domnívám se však, že vlastnosti jako tvrdost kamene, slanost soli, sladkost medu a pod. patří k určitému předmětu jakožto jejich vlastnost přirozená, imanentní, vždycky pozorovatelná, pro kterou může býti vybrán kterýkoliv předmět téhož druhu, kterýkoli kámen a kterýkoli stonek kopřivy na rozdíl od kouzelné moci, obzvláštní moci, která se vyskytuje jen v některých jedincích a některých objektech, lišících se od ostatních. Přenášení vlastností a ještě spíše schopností a moci, zvláště pak významné působení některých význačných jedinců a věcí a kouzelná moc, projevující se v nich, staly se ve spojení s dynamistickými teoremi podkladem nových směrů v etnologii; pojem mimořádné moci, kterou se vyznačují někteří jedinci a někteří živočichové a kterou lze pozorovati na některých předmětech, stal se předmětem podrobných studií a vedl k dalekosáhlým úvahám reli-giologickým o podstatě moci ve světě a jejím původu, při nichž náboženská věda upustila sice namnoze od přeceňujících prvých náběhů, ale z nichž etnologii vzešel trvalý prospěch, a to nejen negativní, probořením průlomu v jednostranných výkladech dotavadních, nýbrž i positivní, tím, že byla ukázána cesta k ujasnění některých závažných problémů lidového nazírání. ,

S projevem mimořádné moci jedinců i věcí setkáváme se i v ritech agrárních a vyskytly se dynamistické výklady při jejich vysvětlování, na př. u Söderbloma nebo Reuterskiölda, kteří v dožinkových obyčejích domnívali se viděti projev neosobní energie, u Zelenina, jenž s mana ztotožňoval plodivou schopnost pole, nebo u Moszyňského, jenž srovnával s mana právě tvrdost kamene nebo ostrost nože, pokládaje je za substance, existující mimo předmět ve světě vnějším.97) Je proto