Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 49



Než kromě toho jest třeba se dotknouti náhledu, který předpokládá ve vejci samotném přece zvláštní sílu a moc, vidí v něm zárodek příštího života, jehož je vejce nikoli symbolem, jak hlásala škola mytologická, nýbrž který je v něm. Eugen Mogk v některých statích poukázal na tento předpoklad,89) jako by s vejcem jeho schopnost, dávající život, a kouzelná síla života přenášela se na pole, ve které se vejce zahrabává, na semeno, k němuž se klade, na dobytek, kterému se dává sníst.

Ačkoli naprosto nemíním přeceňovati tento moment, vábí pozornost ve srovnání s jiným zvykem, jemuž byla přiznána jako základ idea síly a schopnosti růst — se zvykem přinášeti z jara mladé větve a stromky a umisťovat je v hospodářství a v polích. Popisy lidových zvyků neudávají tohoto důvodu zřetelně ani v prvém ani v druhém případě, ani při zahrabávání vajec ani prutů. Avšak lidové zvykosloví poučuje nás, že se vyskytují případy, kdy lid přenáší s určitých předmětu a osob na jiné objekty nejen jejich vlastnosti vnějšně pozorovatelné, nýbrž i jejich schopnosti. Rovněž při setbě používá se i jiných předmětů, které mohou zvyšovati plodnost pole a semene a dodati jim síly a úrodnosti, na př. pomocí vybraného obilí, dvojklasů, zvláště plodného ovoce (granátových jablek) a pod. V Bulharsku, na př. v Razložsku, přidávají sedláci k semeni červená zrna granátových jablek. V řeckem Epidauru rozsévač, jda síti, přidá k obilí granátové jablko, na poli rozlomí je na pluhu a přidav kameny k semeni začne síti s přáním dobré úrody (καλα μπερκήτια), po chvíli pak, usednuv, zbytek jablka sní.90) Jestliže ovšem lid nevniká více v podstatu, ve které spočívá význam takovýchto předmětů, přesunuje se vysvětlení na jinou jejich vlastnost a do popředí vystupují jiné, též potřebné jejich atributy, takže mnohdy je nakonec těžko rozhodnouti, v kterém případě staršímu zvyku se dostalo nového odůvodnění anebo kdy další motivace působila přímo již sama.

O přinášení svěžích prutů a stromků na jaře je domněnka, že v mladé větvi rašících stromů a keřů, plné mízy, s pukajícími pupeny listů a jehněd viděli lidé kdysi projevo-vati se onu mladou sílu růst a kvést, která překypuje v mla-dém jarním větvoví.91) Proto jarní pruty a máje representovaly


89) Eugen Mogk: Volkstümliche Sitten und Bräuche im Spiegel der neueren religionsgeschichtlichen Forschung. Neue Jahrbücher für das klassische Altertum, Geschichte und deutsche Literatur 1911, XXVII.—XXVIII, s. 499; dále srovn.: Archiv f. Religionswissenschaft XV. s. 422 n.; týž: Das Ei im Volksbrauch und Volksglauben, Z. d. V. f. V. 25 (1915) s. 215 n.; M. P. Nilsson: Das Ei im Totenkult der Alten, Archiv f. Religiomswissenscbaft XI. 1908 s. 530 'n.
90) Ai'.naudov: Die bulgarischen Festbräuche s. 80; Laografia 1912 s. 675.
91) W. Bugiel: Die bisherigen Deutungen des Maibaumbrauches und die moderne Ethnologie. Korrespoindenzblatt der Deutschen Gesellschaft f. Anthropologie, Ethnologie u. Urgeschichte XLII. 1911; M. P. Nilsson: Die volkstümlichen Feste des Jahres s. 4 n.; W. Mannhardt: Der Baum-

Předchozí   Následující