str. 45
toho oblíbeného a zvláště v juhoslovanských zemích hojně rozšířeného zvyku, uvazovati na torbu se semenem, rozsévači na prst nebo i dobytku, zapraženému v pluhu, na roh červenou nit, odůvodňují její použití přáním, aby i zasévaná pšenice vyrostla tak jasná, jako je červená nitka na prstě. Červené barvě přisuzuje se začasté i positivní působivost, neboť její podoba s krví a její pronikavost propůjčily jí v očích lidu dalekosáhlého významu. Ze starověku nechybí dokladů o víře v její kladný účinek a jihoslovanská tradice může vycházet z pramenů, které jsou jí blízké, i když se motivování přesunulo ve směru sympatického kouzla, nové době daleko pochopitelnějšího.76b)
Často vysvětluje se upotřebení peněz a stříbra nebo dokonce zlata při setbě podle zákonů analogie a peníz nebo kousek stříbra přidávají se k semeni nebo se přivazují k roz-sívce, aby obilí, které se urodí, dobře platilo a stálo vysoko v ceně, aby bylo štěstí v koupi i prodeji nebo aby zrno bylo čisté, jako je stříbro. Někdy však prozrazuje se víra v obranný účinek drahého kovu, zejména v severní Evropě v názorech lidu finského a estonského.77)
Podobně i použití prstenu dostává se někdy nejbližšího objasnění, aby obilí vyrostlo tak žluté, jako je zlatý prsten na prstě, anebo abstraktnější výklad spojuje přání bezkonečného pole s okrouhlým prstenem bez konce.77a) Obdobné dvojí motivování prozrazuje zvyk použiti při setí slaniny a tučného masa. Rozsévač má si jím natříti ruce a dodali jim tak působivosti, aby rostliny, očarovanou rukou vyseté, byy chráněny, před různou škodou a prospívaly, jak bude podrobněji ukázáno v příští kapitole. Ale vedle toho vyskytuje se i odůvodnění podle analogie, vysvětlující, že len, který vyroste, bude měkký nebo tučný. Podle slovenské pověry hospodyně má přidat ke lněnému semeni slaniny, aby len byl měkký, podle polského podání rozsévač ječmene z téhož důvodu má si ruce natřít slaninou a podle německé zprávy rozsévač lnu má pohodit do brázdy kus slaniny nebo šunky, aby len byl též tučný.77b)
V Bulharsku vysvětlují i přidávání česneku, všeobecně známého obranného prostředku, Ik semeni přáním, aby pole bylo tak hustě narostlé, jak hustě přiléhají v hlavičce česneku jednotlivé jeho stroužky.78) Zdaž nevidíme tu zřejmě tendence objasňovati obyčeje nejraději analogií, vykládati je jako pro-
76b) Srp. etn. zbornik XXXII. s. 7; Hadži Vasiljevič: Skoplje s. 36S; srovn. E. Wunderlich: Bedeutung der roten Farbe, Relig. gesch. Versuche u. Vorarbeiten XX. 1. s. 4 n., 62 n.
77) John: Westböhmen s. 196, 186; Mever: D. Volkskunde s. 221; Toep-pen = Wisła VI. s. 772; Zb. N. Ž. II. s. 271; Srp. etn. zbornik XVII. s. 16; Ranťasalo: Ackerbau III. s. 137, 73, 111.
77a) John: Westböhmen s. 196; Schönwerth: Aus der Oberpfalz I. s. 399; Panzer: Beiträge II. s. 207.
77b) Dobšinský: Prost obyčaje s. 59; Květy 1841, s. 52; Lud III. s. 141; Sartori: Sitte u. Brauch II. s. 110; Pamfile: Agricultura s. 168.
78) Arnaudov: Die bulgarischen Festbräuche s. 79.