jejím posvěcení na Jordán, svátek Tří Králů, neboť stejně připisují jim význam pro tvrdost zelných hlávek.74) Je však nápadné, že v severních končinách, ve Finsku, nosí se sice též kameny na pole, ale motivování zvyku je jiné, vychází z jiných zásad než z analogického vztahu velikosti nebo tvrdosti. Na př. na pole klade se kámen, ale béře se z cizího pole, čímž se sahá vlastně na cizí majetek; jindy kameny musí býti vzaty z potoka, aby přinášely poli vláhu, anebo kaménky, rozložené v brázdách při sázení brambor, musí býti opět sebrány a rychle odneseny, aby i brambory tak rychle vyrůstaly.75)

Jiným předmětem, který se pokládá na pole vzhledem k své velikosti, ale který ukazuje stejnou dvojí motivaci, bývá hrnek. Na Moravě na Žďársku ženy při sázení zelí přiklopí zasázenou hlavatici mísou. Z přikarpatské části Polska byly zapsány zprávy, kterak na řepné pole přinášejí lidé hrnek, aby řepa vyrostla také ták veliká, v Jurkově na př. vybírají hrnek hodně vysoký a halí jej ještě k tomu do bílého plátna, aby řepa byla dlouhá, tvrdá a bílá.76) Podle Čubinského na západo-ruském území pokrývají zelí hrnkem v den sv. Ilji. Na Podhali však radí rozbiti hrnek na poli osetém řepou, aby vyrostla velká a sladká.78a) Vysvětlení analogií je opět zcela pochopitelné, ačkoli vlastní původ obyčeje spočívá jinde, v jiné představě; staré nádobí umísťuje se v polích nebo jinde v hospodářství obyčejně za jiným účelem, aby totiž chránilo pole a odpuzovalo nepříznivé vlivy. Vzpomeňme jen při této příležitosti zajímavého ruského obyčeje, tak zv. „kurinnych bogov". Jestliže se vyskytne mezi drůbeží nemoc nebo dokonce mor, zavěšují hospodyně v kurníku starý džbán, obyčejně rozbitý, anebo vůbec již předem umísťují rozbitý hrnek nebo džbán v místě, kde drůbež přespává. Další příklady uvedu v následující kapitole o ochranných prostředcích, kde podrobněji obrátím zřetel k přechodu ve funkci těchto obyčejů. Zatím jde nám o to poukázati na použití různých předmětů vzhledem k jejich vnějším vlastnostem, které se uvádějí v souvislost s vlastnostmi úrody, jichž si rozsévač přeje.

Je však nad jiné významné, jak ukázal již příklad právě uvedený, že různé předměty, jichž se při setí používá, nezastávají úlohy jen jediné, že většinou se jejich působivost vykládá několikerými motivy, a právě lidové odůvodnění řídívá se podle toho, která jejich vlastnost vystupuje do popředí, i když vlastní původ tkví v jiném směru, který jiné obyčeje zřejmě ukazují, na př. ve funkci ochranné. Výklad analogií přidružil se při setbě na př. k upotřebení červené niti, která je význačným prostředkem apotropaickým. Některé výklady