Obdobný případ naskytuje se nám při obyčejích klásti do pytle se semenem různé těžké předměty s přáním, aby i úroda byla nad průměr bohatá, a nad obyčej těžká. Ve lnář-ské krajině Českomoravské vysočiny (v okolí Pelhřimova) přidávali na př. k semeni do pytle kus železa, aby úroda lnu byla hojná a těžká.68) Z téhož názoru vyplývá výklad oblíbeného jihoslovanského zvyku přivazovati k torbě se semenem olovo, aby tak neobyčejně těžká, jako olovo, byla prý i úroda.69) Lidové zvykosloví poučuje, že železa a vůbec kovu používá se často k jiným účelům a připisuje se mu význam ochranný, ale v našich případech přisoudilo se mu působení podle nejnápad-nější jeho vlastnosti, výkladem, který ležel nejblíže — jeho váha převáděna je analogií na úrodu.

K případům, které naznačují velikost budoucích plodů, jako veliké šátky na hlavě rozsévajících, druží se zvyk klásti do pole (zvláště zelného) velký kámen, aby i hlávky zelí urostly tak velké a tak tvrdé. Na Slovensku rádi položili na obilí k setí hroudu nebo kámen, aby klasy obilí byly velké a těžké. V Sasku na hranici Čech podle zprávy z Krušných hor musí v rohu pole ležeti křemen a s ním i koště a hrst kopřiv, které často se vyskytují v souvislosti právě s kameny.70) Jinak jest tento zvyk typický zvláště pro Polsko, Karpaty a na severu pro přilehlé kraje pobaltské, Estonsko s východním Pruskem, pro které znamená opět jeden z dokladů, které spojují toto území v národopisnou oblast, spojenou tak mnohými společnými znaky. Kladení kamene po dosázení zelných sazeniček doprovázejí tu pak ještě další podrobnosti; některé žádají, aby kámen byl bílý, aby i zelí vyrostlo bílé; podle některých zároveň s kamenem dávají se na pole i kopřivy, což se vykládá v některých popisech opět jako sympatické kouzlo — protože kopřivy všude bují a všude se ujmou – tak i sazeničky se mají lehko zakořenit.71) Spíše však než tento důvod rozhoduje v lidové víře palčivost kopřiv, pro kterou se stávají ochranným prostředkem, takže se jich používá jako apotropaia.72) Než i jejich palčivosti využila lidská vynalézavost magických prostředků ve svůj prospěch, a to při sázení rostlin, u kterých právě na palčivosti záleží, takže v Černé Hoře doporučují hospodyni, sázející cibuli, aby si otřela ruce o kopřivu, chce-li, aby pálila, kdežto, přeje-li si cibuli sladkou, má je otříti o trávu.73)

Kameny přinášejí na zelné pole i karpatské Huculky a pokládám jen za variaci zvyku toho, používají-li kaménků, které schválně hleděly k tomu účelu nabrat se svěcenou vodou po