hráštíčky na ten nový rok." Po zpěvu obdrželi odměnou tři krejcary, hospodář však proutek schoval a na jaře zastrčil jej do záhonu se lnem.63) Přání při zasévání lnu, které bylo zazname-náno na Pelhřimovsku, bylo pravděpodobně přejato z vánočního obřadu, jak svědčí mnohem všeobecnější rozšíření vánočního zvyku nositi do domu pruty a zelené větve, ale zejména jak dosvědčují i první jeho slova o novém jitru, uvedená málo vhodnou záměnou namísto nového léta. Přece však charakterisuje obyčeje jarní setby, které jsou vedeny přáním působili na zdar úrody a předvádějí zimní obyčej znovu při příležitosti setí.

Vysokou hůlku zastrkovali do pole se lnem místy i v Lužici, naznačujíce tím, jak vysoko má len růsti. Podobně činili v Německu, kde mnohdy zvyšují význam prutu ještě tím, že jej zbavili kůry, aby i len na plátno byl bílý,64) anebo kde obraceli zřetel i k jiným vlastnostem vrbových proutků, aby podle nich i len se tak lehko rozvětvoval. (Würtembersko.) V Polsku bylo zaznamenáno, že po osetí pole zabodli do země i hrábě, aby se urodil vysoký len.65) Ještě obecnější je zvyk zastrkovati pruty do pole mimo dobu setí, zejména ve výroční svátky jarního období, u nás o Velikonocích a ve svátek Božího Těla. Ačkoli podkládáme obyčejům oněch dní jiný základ, který dal k nim podnět, a zelené větve, zejména v pozdější jarní době, kdy se rozzelenají mladým listím a čerstvou mízou, přinášely se domů za jiným původně účelem, přece jejich výška, strmící nad mladým osením, svedla lehko k dalšímu motivování, když původní účel zapadal v zapomenutí, takže výklad zvyku přesunul se na pole sympatického kouzla, při kterém charakteristická výška prutu anebo někdy i jeho barva byly rozhodující. Tak zvláště pruty z břízek, zdobících oltáře o Božím Těle, zastrkují lidé do lniště, tvrdíce, Čím vyšší je prut, tím vyšší vyroste i len66), anebo pruty a svěcené kočičky Květné neděle zarážejí do polí i do lnu, aby obilí a len vyrostly vysoké a pšenice urodila se tak žlutá, jako se žlutají jarní proutky vrby.67)