str. 20
cházejícím. Praví ještě dále: „se svou rodinou", což podstatně doplňuje názor lidový o Perchtě; nechodila sama, nýbrž se svou rodinou!
Neméně jest zajímava poslední věta ve svědectví z postily olomoucké „(a) pokrmů se stolů svých nesklízejí atd."9) Flajš-hans na konci článku odkazuje na Zíbrtovy Staročeské výroční obyčeje (str. 201, 204) a Skřítka,10) kde jsou shrnuty doklady, jak předkové naši věřili v domové bůžky: skřítka, diblíka, šotka a hospodáříčka a obětovali jim ve čtvrtek na noc drobty, zbytky jídel anebo jídlo zvláště připravené.
Avšak doklad z postily olomoucké jest přece jiný, neboť vysvítá z něho, že Perchta podle víry lidu přicházela toliko někdy, zvláště o hodu svíček a že tedy byla vzácný host. Jisto jest také, že oběd i večeře byly v ten den sváteční lepší, než ve všední den právě proto, že byl svátek tak významný; po večeři nesklízeli se stolů, nýbrž ponechali tam vše, co zbylo, tedy zbytky pokrmův i nápojů.
S tím lze srovnati jediný příklad obdobný, neméně vzácný v našem bájesloví. Náš lid věřil, a tato víra nevymizela ani dnes, že tři tajemné Sudičky, buď bílé panny anebo bílé babičky vysoké postavy přicházejí o půlnoci toho dne, kdy dítě se narodilo, a proto prostírali pro ně stůl čistým ubrusem, přistavovali k stolu židle a na stůl kladli chléb, sůl a máslo, někde i sýr a pivo; také po krtinách nechávali pro ně zbytky jídel na stole, chtějíce se jim zavděčiti.11)
Obě svědectví, jak Milíčovo, tak ono z postily olomoucké, dokazují, že naši předkové věřili v báječnou a tajemnou Perchtu ještě ve XIV. a XV. věku, v krajinách zapadlých snad ještě později. Kdy vzniklo z této víry chození „perucht", jak ještě dnes jest zvykem v některých krajinách naší vlasti, nelze říci. Hry velikonoční, některé zvyklosti církevní, bujné veselí masopustní a rostoucí vzdělanost vlivem humanismu a knihtiskař-ství přispěly k tomu velice.
Peruchty, perychty, peruty chodí ještě za naší doby na Podřipsku.32) Tam snad není jediné vesnice, kde by nestrašili peruchtami. Chodí dvě v přestrojení a zakuklení na Štědrý den večer po staveních a trestají děti za nestřídmost a straší jako Lucie. Jen v některých osadách chodily dvě i tři peruchty, jako
9) Výpisek Flajšhansův zde ee končí, a nelze říci, zdali v originálu jest ještě něco významného pro náš výklad. Zevrubná zpráva o této postile vůbec ee všemi narážkami kulturními byla by zajisté vítána.
10) Zíbrt Č. Dr., Skřítek v lidovém podání staročeském. V Praze 1891.
11) Máchal Hanuš Dr., Nákres slovanského bájesloví. Praha 1891, str. 79.
12) Český Lid XVI. 384—38Ѳ. Rozum Karel, Peruchty, perychty, peruty na Podřipsku. — Český Lid XVI. 94, Horský Emil, Tom. Novák z Račiněvsi u Řípu posílá r. 1863 K. J. Erbenovi příspěvky lidové. — Český Lid XIX. 102—109, Rozum K, Peruchty a brůny v Podřipsku. — Zíbrt Č. Dr., „Masopust držíme ..." V Praze 1910, str. 44--57.
