str. 18
Dosavad jsme znali jen dvě zmínky o báječné Perchtě v zemích českých, obě v latinských rukopisech českého původu. První jest naše nejstarší zpráva o Perchtě a s olomouckou se shoduje v tom, že vidí v ní bytost nadpřirozenou a tajemnou, jež někdy se zjevuje lidem. Bezděky vzpomínáme tu jiných bytostí z našeho bájesloví na srovnanou, jako jsou v živé obrazotvornosti zděděné starých lidí: hospodáříčkové, vodnici, lesní muži, diví lidé, sudičky a j. Tak věřili staří Čechové v báječnou Perchtu ještě ve XIV. a XV. věku.
Nejstarší svědectví o Perchtě u nás jest v latinské postile Jana Milíče z Kroměříže, jež z části byla napsána nepochybně již před r. 1367. Ačkoliv uveřejnil jsem ji už před lety, přece zapadla zas; i Zíbrt zapomněl na ni, když psal o Perchtě, a proto ji uvádím znova:
„Cokoliv též lidé věří o Perchtě; ty, aby nevěřili, poučte! Ďábel zajisté takových mysli lapené tak zdržuje a předělává, že věří, jako by byla anebo se zjevovala jim nějaká ztělesnění, která toliko jsou přízraky".6)
Svědectví z postily olomoucké a z postily Milíčovy nejen že se shodují v podstatě, t. j. v úsudku o Perchtě, ale též navzájem se doplňují.
Druhá zmínka o Perchtě, jediná, jež bývá uváděna, kromě jména nemá valného významu, a připomínám ji jen pro úplnost. Ačkoliv W. Wattenbach nalezl ji a uveřejnil dávno před šedesáti lety, teprve Zíbrt znova ji vyzvedl a uveřejnil. Jest v latinském rukopisu „Candela rhetoricae", kterýžto návod ku psaní listů byl napsán od neznámého mistra školního v Jihlavě r. 1418. Tam čteme přirovnání o Perchtě, „která má zlatou hlavu, cínové oči, měděné uši, železný nos, stříbrnou bradu (vousy?) a olověný krk".7) Popis hlavy Perchtiny zní takřka biblicky. Ne nadarmo' jest v latinském znění „chimera aneb perchta". Symbolisuje snad popis vlastnosti báječné Perchty? Chimaira, obluda v bájesloví řeckém, vpředu se podobala lvu, uprostřed koze, vzadu hadu, anebo spojovala v sobě tři těla s vlastními hlavami, z nichž prostřední, kozlí, jako u první, chrlila oheň a zosobňovala tak bouřlivý vulkanismus.
Přehled všech tří svědectví o Perchtě ukazuje, že Milíčovo (nejstarší) a z postily olomoucké mají veliký význam. Moravský původ tohoto jest nesporný podle určení Flajšhansova. Výtka Milíčova vznikla však v Čechách z podnětu českého. Jan Milíč byl ovšem Moravan rodem z Kroměříže. Vystudovav theologii,
6) Český Lid VII. 354, Příspěvky bájeslovné. „Quklquid etiam ho-miňes credunt de Perchta; eos, ne credant instruatis! Diabolus enim talium mentes captas ita detinet et transformat, ut credant, quod siní vel appareant eis afiqua cor.poraliter facta, quae solum sumt imaginaria."
7) Český Lid IV. 523; Zíbrt Č. Dr., Bájeslovné 'drobnosti lze' začátku věku XV.: „Metallinum ut chimera uel perchta, quae habet aureum caput, stagneos oculos, ereos aures, ferreum nosům, (!) argenteam barbam et plumbeum collum".
