str. 16
Jan Soukup:
Církev sama dala tak podnět k této zvyklosti a schvalovala ji. Proto také zvyklost ona nezanikla a nevymizí. Vždy byla svorná víra, že tak bude chráněn každý s rodinou a majetkem všelikých pohrom.
Čím hlouběji sestupujeme do minulosti, tím určitěji pozorujeme, jak lidé žili v úzkém styku s přírodou, jejíž tajemnost a velkolepost tak často rozněcovala obrazotvornost jejich. Tak bylo i v dobách pozdějších, a rozličné pozůstatky ještě z dob pohanských podporovaly ji vydatně. Proto některé obyčeje a pověry zahalují podnes i tento svátek v tajemné šero- bás-nivé.
Takové jest hádání budoucnosti večer před svátkem sv. Tří králů. Mladí lidé obého pohlaví se scházejí velice rádi v rodinách k družné zábavě této. Veliká nádoba, mísa anebo krajáč, naplněný vodou ke 'kraji, jest připraven. Někde slévají olovo roztavené na staré lžíci a pozorují pak, co se jim ulilo ve vodě, jinde pouštějí na vodu svíčičky hořící, nalepené na půlkách skořápek ořechových, a každý věští budoucí osud svůj z toho, jak svíčička jeho odpluje daleko od kraje nádoby, jak hoří dlouho, anebo se zvrhne a zhasne. A bývá dost radosti, ale též bázně, bolesti a smutku.
Jakožto nejstarší svědectví o pověrečném obyčeji tomto podnes j eist uváděn doklad z makaronských (latinsko-českých) kázání, jež neznámý vlaistenecký kně'z pod obojí konal v Litoměřicích po roce 1471, jak Hanuš určuje stáří rukopisu.2) Rukopis však byl napsán v některém roce před rokem 1490, jak jinde se pokusím dokázali.
Vypisuji z originálu na listě 135b, kdež v kázání In vigilia Epiphianiae, t. j. ve svatvečer Zjevení čteme: „a pomniete dnes warowati se cžaruow„kauzluow, swieczek nespausstiegte a ginych powier, na pohany to slussie, ne na krzesťany wierne, propter tale peccatum instituerunt patres fancti iura talia, aby wssiczkni cžarodiegniczy, hadaczi, nawazaczi geíssto lekugi, žeh-nagi, et hii qui ad eos uadunt, omnes ut proclamentur... Fu-gite talia, credite quod oramus, deus puosobi, rziedi, sine eius voluntate nichil, czaryt nespomohou, nepomuozli mily buoh, sitis sapientes."3)
Byly tedy ve svatvečer svíček nejen svíčky spouštěny, ale byly konány též jiné pověry, čáry a kouzla. Jest litovati, že jich nevyjmenoval.
slavnosti, pověry, čáry a zábavy prostonárodní ve spisech Tomáše ze Štítného- V Plzni 1902. str. 7- Štítný nenamítá ničeho proti kropení pole a domu. touto vodou svěcenou a praví, že „tiem úmyslem muož pokropiti dobytka, aneb soli svacené dáti".
2) Hanuš J. J., Malý výbor ze staročeské literatury. V Praze 1863, str. 31. Rukopis jest v Universitní knihovně pražské se sign. 11 F 3. Připomínám ještě, že některá slova latinská jsou vyjádřena zkratkami.
3) Téhož rukopisu list 135 b; cituji z originálu.
