ani Mikkola ani Moszyński, již se touto otázkou zabývali zevrubněji, žádného takového závěru nedošli. Ostatek, i kdyby byl býval také zde přejat termín, věc sama mohla býti přejí-mateli už dávno — až na nějakou nápadnou novotu v podrob-nostech — známa. Nižádným způsobem však nebyla by taková výpůjčka znamenala nějakou politickou porobu ve smyslu Pei-skerově ani v dobách oněch pradávných, tak jako jí nepodmiňovala nikdež, ani u Bělorusů, Finů, Němců, Čechů a Poláků, za časů dějepisu přístupných.

Pověrečné zvyky tříkrálové v XV. století.

Svátek Zjevení Páně, latinsky Ecipbania Domini, též slavnost svatých Tří králů, slul u našich předků také „hod svieček" a jest z nejstarších a nejvíce slavených svátků v církvi římskokatolické, která jej slaví dne 6. ledna. Příchod sv. Tří králů s dary do Betléma, jak Písmo vypravuje, byl nádherný námět nesčíslných umělcův i řemeslníků, kteří zobrazovali jej rádi na tabulových oltářích, drobnomalbami ve skvostných knihách bohoslužebných, ano i ha středověkých kachlících. Tento svátek však jest zvěčněn nejdůkladněji v paměti lidu zvyky a pověrami, jež podnes nejsou úplně sebrány, aby mohly býti posouzeny a oceněny.

Den před tímto svátkem kněz po ranní mši sv. světí vodu, sůl a křídu tříkrálovou podle starobylého obyčeje církevního, a věřící ještě ten den večer, tedy v „svatvečer svieček", kropí touto vodou svěcenou nejen v obytném stavení, ale i dveře sklepa, půdy, chléva i stáje, vykuřujíce při tom kadidlem a píšíce na ně písmena začáteční: C + M + B + na památku oněch tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara, kteří jdouce za hvězdou, přišli do Betléma.1) Psávají pod písmena i letopočet.