řecko-latinským slovem lagana, což býval u Řeků a Římanů „koláč z mouky a oleje, Plinse (dünner Pfannkuchen), lívanec" nebo podobně. Již Jungmann spisovné vdolek vykládal „od důlku v plechu, do kterého lit jest", ale nevysvětlil ovšem tím ještě lidového názvu dolek. O české vdolek dbal z badatelů jediný Štrekelj,15) jenž poukázal ke způsobu tvoření vpravdě slovanskému (* vъ — d o l [ ě ] ъ k ъ), „to, co v jamce jest nebo se připravuje". O výraze do 1 e k se však nevyslovil nijak určitě, z ostatních jediný Brückner18) vyvodil zcela určitě polské dolki (v. o nich níže) z německého Talken. Brückner měl si však všimnouti především českého útvaru dolky, jenž rovněž nemůže být pokračováním někdejšího tvaru * t l a k n o, nýbrž jest věrným odrazem bavorského d al k e (tak podle Schmellera).

Přišly tedy do Čech ony „bavorské" dolky, ale ne ony zcela primitivní výrobky alpské, nýbrž ty, jež se kladly nebo lily na plech s důlky — a to zavdalo podnět k novému pojmenování věcnému, vlastně jen k bližší, srozumitelnější interpretaci názvu přejatého' domácím slovem „vdolek". Čechové však nezapomněli proto na své „české, selské" dolky, jak byly popsány v.čele této stati, ano vypěstovali — jak již Štrekelj připomíná — bohatou stupnici dolkovitých jídel a tím i dosti pestré názvosloví, ovšem na slovním podkladě zdánlivě docela cizím, bavorském. Jak vidět z naší 14. poznámky, platí vdolek za jídlo chudičké a suché, ačkoli se připomínají i vdolky smažené olejem; u Bočka (1469) jsou neseny vdolky na trh spolu s režným chlebem, Rešelius (1562) opisuje slova vdolek, -e č e k výrazy „pokruta, placka (ta jest právě bez kynutí a proto nízká i klade se přímo na plotnu), crustum, -ula", dále jsou vdolky v á 1 e n é a zase lité (ty právě vyžadují v d o-1 e č n í k u nebo, jsou-li to pravé lívance z ječné neb ovesné mouky, l i v a n e č n í k u), připomínají se léčebné „vdolečky z mouky, medu a semene" atp. Zato obrazná fraseologie je tu poměrně chudá, známť hlavně rčení „obličej jako vdolek" a „někdo rád holky, někdo dolky". Kott 4, 579a zaznamenal přísloví „Pozdě péci dolky, když je pec studená" a jednu mor. hádanku o rozčtvrceném vdolku cituje z Bartoše, kde však vdolek = koláč (v. hned níže).

Od Čechů vyzařovala úprava dobrých, ano výtečných vdolků ať obyčejných, ať jemnějších na všecky strany, zpět do Bavor a Rakous, kde slynou svou jakostí „české dolky", ale také na severovýchod, na Moravu, kde vdolek vzal na sebe vůbec