str. 12
Herz und eine Dalken" (— nejlepší přátelé) atp. Sloveso dalken znamená „mit oder in teigiger, klebriger, schwerflüssiger Materie herumarbeiten", verdalken „den Teig, den Käse verschmieren; beklecksen", v přeneseném užití dalken „ungeschickt sein" a verdalken „durch Ungeschicktlich-keit verderben". Adjektivum konečně zní dalkend, -et, -ig nebo dalkicht (toto palk i v slezštině) a značí „teigig, klebrig, zähe — (o chlebě) nicht locker u. nicht unwässerig genug, unausgebaeken", přeneseně „ungeschickt, albern, dumm", čehož se zvláště příznačně užívá o pekařích, pekoucích nezdařené pečivo, kteří jsou „dalketebeckermenscher n.-mandel, - peterl". Jak viděti, jsou v bavorském myšlení a mluvení „dolky" (dalken je vlastně dålkn!) pevně zakotveny a nemineme se asi s pravdou, uznáme-li, že tam také postoupili pro usnadnění výroby k účelným „vdolečníkům", které se tu nazývají Dalkenblech n. Dalkeneisen a v prvotné podobě bez prohlubenin, později však s dolíky pro dolky se kladly k ohništi, na plotnu nebo do pece.
Jak se věci měly v Čechách?13) Zde očekávané * tlakno vymizelo sice rovněž nadobro jako u Slovinců, ale není zde dokladu, že by se zdlouhavá procedura sušení a tlučení ovsa byla dlouho udržela. Proto se snad také termín tlakno, když se mouka již mlela a nikoli tloukla, u nás a u Slovinců neudržel. Na rozdíl od Slovinců jest však u nás už v 2. pol. 14. stol. doložen název nový, totiž vdołek,14) jenž je tlumočen
13) O českých poměrech jednáno dosud málo a neúplně. Zde tedy podávám výklady namnoze nové a své.
14) Schmeller 1. c. uvádí také korutánske slovo w d o 1 k y, bez udání pramene. Jak mině prof. Fr. Ramovš potvrzuje, běží zde o omyl. Zato v staré češtině je slovo v d o 1 e k hojme doloženo alespoň už 'z poloviny 14. stol. Ovšem slovo to zpravidla tlumočí latinský název nějakého jídla jiného, vdolku jen podobného, jídla většinou biblického, takže není tak snadné činiti z toho ■závěr na jakost vdolků Staročeských. Proto nahoře v textu přestávám pro starší dobu na tom, co zvěčnili slovnikár Klaret a jeho 'družina za doby Karla IV. (vdolek = laga n a; ve vydání Flajšhansově II., 494), zde se však pokusím ostatní doklady ze 14. stol., dodané mi týmž prof. Flajš-hansem, doklady, jež většinou pocházejí ze stě. biblí, ale poté se stěhují du mammotrektů, pak do K 1 a r e t a, Velešína, Komestoira, rozebrati právě po věcné stránce takto: Velmi primitivní pečení stě. vdolků protzraJzuje přípisek Bomiemáře kapitulního (originál ho nemá), jak jest otištěn izase v Kla-retu I., 49 (verš * 256), když slovem wdolek tlumočí určení „chléb pečený pod popelem" {— lat. srubcinericius [paniš]), tedy „podplamenice, Aschenkuchen". Zde by tedy slovo vdolek mohlo také znamenati „to, co dole, t, j, v dol e jest"; ale v „Táborských zlomcích" III., 7 se naopak praví: „často se mnú jeda wdolky na hrnci pečené (s) slamů". Jakoby dozvuk časů dávných, kdy se užívalo k tomu praženého (a pak ovšem roztlučeného) кгпа, bylo by snad možné hodnotit rovnici % II. Reg. XVII., 28 (u Jungm. je tu mylný citát), totiž frixum cicer „pražený hrách, pražma" == w d o 1 e k. Latinské paximatiaim je přeloženo slovem wdolek (2X: wdolček) v Životech otců, ećL Smetánka, 56a ve větě: „jediný wd. měijieše яа pokrm". Příslušné místo siał. laganum (srv. u Klareta lagana!) z Levit. VIII., 26 je podáno u Komestora (vydání CAk.; kap. XIV., fol. 85ra) takto: „z koše pokrutu jednu a jeden wdolek [a krustulu, točíž tvrdý, uschlý chléb]"; novo-
|
|
