str. 11
přešly k alpským Němců m10) kmene bavorského (bavorsko-rakouského), kteří nejdříve tam, kde se stýkali se Slovinci, proniknuvšími nejméně až do Pustertalu, a pak po všem území bavorském přejímali název talken (dalken; t bylo a je tu pronášeno silně, d slabě, oboje však nezněle, tvar s d jest zvláště vhodným zastoupením slovanského t). Jde však o způsob přípravy tohoto zprvu zase zcela primitivního jídla, jak jsme je nacházeli výše již u Turků a Slovanů: „Oves (nebo i žito) se spaří, potom se v peci spíše suší než praží, pak se v mlýnci odstraní hrotky plev, takže oves vypadá jako větší mravenčí vajíčka nebo hrubší kukuřičná krupice11); jí se v mléce nebo v polévce." Jinde zní předpis na „h a b e r t a 1 k e n" (též „dalkenha-fer") takto: Oves, ke kterému se přidá trochu bobů nebo hrachu, se spaří, v peci (Dalkendörre) upraží a na hrubo umele nebo šrotuje, naposled se na sítě nebo řešetě (Dalkenreiter n. Dalkensieb) proseje; pojídá se buď syrový ke kyselému mléku nebo se zpracuje na způsob „škubánků" (Sterz), k nimž se rovněž podává mléko. Anebo se z oné mouky vyrobí takové jakési těsto, které se pojídá buď syrové nebo se osmaží nebo i povaří.
Avšak při této úpravě nezůstalo ani v Alpách; Schmeller12) podotýká výslovně o Štýřanech, že si oblíbili k snídani „abgesehmalzte Dalken", a všeobecně jsou u nás známy „bavorské dolky" z mouky třeba hrubší, ale osmažené a polité kyselým mlékem (podkládaná mléku povidla jsou jistě pozdějším — českým — přídavkem). U Bavorů udály se, pokud lze zde vůbec o prioritě před Čechy usuzovat, podle všeho dvě důležité změny: mouka byť hrubší není již tlučená a z těsta lepkavého, zpravidla zadělaného vodou a zpravidla neskynulého, vznikaly tam jakési nízké, nevzešlé, nevypečené nebo jen povrchně osmažené „koláče". Že právě u Bavorů tento druh moučných jídel se sice podáním zachovával, ale nikterak nepožíval vážnosti u jemnějších jazyků, toho důkazem jest celá rodina slov a významů, původních a odvolených, jak je zaznamenávají Grimm a Schmeller na uv. m. Subst. der Dalk(en) značí také „skvrnu, kaňku", vůbec dále „nejapnou, hloupou osobu"; sem patří posměšná rčení, jejichž znění podávám v jazyce spisovném, „aus dieser Pastete wird ein Dalken" (= to se nezdaří), „sie sind ein
10) O poměrech u Němců nás poučuje především K. Rhamm, Carin-thia I., 1909, č. 6, 99. ročník, v či. „Talken und Geislitz", zvi. str. 209, pak Štrekelj, Čas. ze izgodovinu in inarodopisje V. (1908), str. 75
11) Odtud už středohornoněmecký výraz u Jindřicha Frauenloba. (Jindřicha v. Meißen) z XIII./XIV. stol. ein talken korn, e in'kom von talken, s čímž se shoduje dnešní složenina Dalkkorn.
12) 1. c. I., 512, vysvítá to i z poclá-ňí Ungerova slovníku, str. 139.
|
|