Staroegyptský román Anup a Bata je látka jiného druhu, přes to, že se v ní vyskytá umělá řeka, zdržující pronásledovatele.

Příbuznější, aspoň základním rozvrhem, je dívce-kouzel-nici Medea, Jason, jdoucí pro zlaté rouno, vykoná pomocí dcery královy uložené úkoly: zora pole, zaseje dračí zuby, uspí draka, jenž hlídá rouno; na útěku (lodí) zahazuje Medea kusy mrtvoly bratrovy a tím zdrží pronásledujícího otce — tedy motiv hodně rozdílný od proměn zahazovaných předmětů v Zlatohlávkovi.

Antti Aarne zbytečně se snaží svést každý čarovný útěk v jeden původní prototyp: zmiňuje se sám, že je tento motiv ještě v jiných látkách, jako na př. v látce o dětech u čaroděje (perníkové chaloupce). Zapomíná však, že jsou tu jiné překážky: na př. duch matky se zjeví pronásledovateli a vypravuje mu, jak se zpracovává len. Mimo tuto povídku a onen útěk pomocí podivných tovaryšů, jsou však ještě jiné látky s magickým útěkem, kterých Antti Aarne nevzpomíná: na př. v skupině povídek o hodné a zlé dívce, jež jdou po sobě sloužit, jedna cestou spatří studánku, jabloň, pec atd. a při návratu dostává dary (při útěku je zachraňována), druhá ne. Pak povídka o Lamiji, která zničí rodinu i město a před kterou rek prchá. Pak látka o dracích pod mostem a třech ženách (i matce) draků. Ženy cestou vyvolávají klamné podoby jabloně, hostince, pramene, jež rek ničí, pak, prchaje, hází dračici trní, oruží, sklo. Důležitý je útěk dívky, jež šla k babě pro oheň a cestou je chráněna černým, rudým, bílým jezdcem; v té by byl našel Aarne jen posílení svého předpokladu, že tyto útěky souvisí s poutí na onen svět a zpátečním útěkem. Jenže myslím, že nemusí pro všechny magické útěky být společný základ jediné takové pouti. A pak také ovšem není nutno svádět ty dvě povídky o Zlatohlávkovi a dívce kouzelnici na jeden pratypus. Dodejme k tomu, že návštěva na onom světě a útěk na tento svět nemusí být prastarý pohanský mythus, ale výrobek novodobý čistě literární (jako u Radostova).

Aarne rozbírá pak pečlivě obě ty látky a nejdříve zahazování věcí. Stanoví, že základní překážky jsou les, vrch, voda. Pak studuje proměny prchajících, a snaží se ukázat, že tyto proměny odpovídají proměnám zahazovaných věcí. Lesu prý odpovídá proměna prchajících v keř-květ, zahradu-zahrad-níka, dva stromy atd. Vrchu kostel-kněz s různými obměnami a vodě zvíře na vodě neb ve vodě. Pokud se týká pronásledo-vaných a pronásledovatelů přiznává sám, že jsou značné rozdíly, ale snaží se je vyložit a zmírnit. Návrat domů i způsob jak překonává pronásledovatel překážky neb jak proměnění milenci jej obelstí, ani po výkladu autorově nemožno pokládat do té míry za shodné, abychom usuzovali na jednotnou původní látku.

V základních dějích obou látek je podstatný rozdíl: v první pomáhá hochovi ze zásvětí radící kůň, sám duše očistcová —