Zdá se, že české texty měly v první části povídku o skleněném vrchu, na kterém sídlí čarodějnice se svými dcerami. Hoch přijde, má vykonat tři práce: postavit dům, zasít a požít pole, přelít rybník, poznat dívku mezi jinými dívkami a j. Dívka vykoná práce za něho a pak s ním prchá. Někdy hoch prostě přijde, jindy je (s dívkou) unesen. Zvláštní počátky jsou o zaslíbení syna zlé bytosti: tedy podobně jako v nejpůvodnějším znění Zlatohlávka. Zvláštní skupina počíná se dívkami-ptáky, které létají na rybník se koupat; hoch je přistihne, jednu zadrží. Tato látka je samostatná a vyskytá se v rozmanitých povídkách z velmi staré doby. Vyložil jsem podrobněji, co o ní víme, v Machalově Sborníku. Zvláštní skupina počíná tím, že hoch s dívkou se octnou u vodníka a od něho prchají. Podrobně všechny české texty jsou vypsány v Soupisu českých pohádek I. pod heslem Dívka-kouzelnice.

Proměny na útěku jsou různé, ale uchovávají v celku jeden ráz: jednou to je proměna v keř a květ, po druhé v kostel a kněze (oltář atd.), po třetí ve vodu, s kačenou, rybou, v různých obměnách.

Texty Zlatohlávka v českém jazyku ukazují k literárním zpracováním poměrně mladým. Nejdůkladnější text u Rado-stova je patrně volný překlad nějaké německé povídky; k hlídání pole nemám přímých dokladů z tisku, ale nejúplnější text o zlé maceše-travičce je ód Pečírky ve Velkém národním kalendáři z r. 1865. A počátky o divém muži ukazují přímo k lidovému tisku o černém muži. Texty Dívky-kouzelnice nemají známých tištěných předloh, ale těžko by bylo ukazovat na prastarou tradici v českém lidu.

Antti Aarne postupuje v rozboru všech známých textů magického útěku takto: je přesvědčen, že magický útěk z „onoho světa" je jedna pralátka, z které povstaly všechny ostatní. Vyhledává napřed nej starší podoby literární.

V Japonsku jsou povídky o Isanagim, jenž jde do podsvětí pro zemřelou sestru a choť Isanami; pocházejí již z počátku osmého věku. Žena už v podsvětí jedla a nemůže zpět; dá prchajícího muže pronásledovat. Muž v jednom variantu odhazuje ozdobu s hlavy, která se mění v révoví; pak hřeben, jenž se mění v bambusový podrost. Pronásledovatelé sbírají hrozny a bambusové výhonky, tím se zdrží. (To je ovšem motivace, která není v textech o magickém útěku pravidlem.) Ve variantu hází za sebe broskve, pak hůl; jiný variant: Isanagi zahradí východ z podsvětí skalou. Jindy Isanagi močí, tím vyvolá řeku, zahazuje části oděvu (ty však se nemění v překážky). Kdybychom již chtěli tento japonský text srovnávat s evropskými, podobá se mnohem spíš Orfeovi, jenž hledá Eury-diku. Fakt sám, že se mění zahazované předměty v překážky, nestačí, abychom předpokládali pro všechny útěky toho druhu jednu základní látku; je to jistý druh čar, jehož je v různých