případech jde o kouzelnou proměnu a dovozuje rovněž z toho, že oba druhy magického útěku vyrostly z jedné prapodoby.

Zlatovlásek má v češtině několik druhů, ale jen v jednom z nich se vyskytá zahazování věcí na útěku. Hoch je zaslíben čertu (čaroději), je unesen do jeho sídla, tam přestoupí zákaz, na radu koně, kterému prokázal dobrodiní, si ozlatí vlasy a prchá na koni. Odhazuje na útěku kartáč, hřebelec, vědérko (výtěrku) a odhozené věci se mění postupně v les, hory, vodu, brání zlé bytosti v pronásledování. Texty pokračují tím, že hoch se zakrytou hlavou slouží jako zahradník, staví se hloupým (neb němým) pomáhá králi nepoznán v boji, dostane nakonec princeznu. Text u Radostova (s. 617) ukazuje jasně, že únoscem je čert; hoch v jeho sídle osvobozuje očistcové duše, radící kůň je také duše z očistce, která, když je kůň na vlastní žádost sťat, letí jako holubice k nebi. Tedy zřejmě útěk hocha s „onoho světa" a pomoc duším v očistci je základem. Tento základ je patrný i v jiných textech, v kterých se nemluví o kouzelných překážkách na útěku.

Jiná skupina počíná se noční hlídkou rozdupaného pole. Hoch chytí bělouše, jenž mu výslovně řekne, že je duch jeho matky, která si odbývá očistec (Elpl s. 71 a Němc. II. s. 42). Hoch uteče s koněm z domova, nabývá zlatých vlasů, slouží jako zahradník atd. Tu již chybí útěk hochův s „onoho světa" a také odhazování věcí, jež se mění v kouzelné překážky; motivace je prostší: útěk z domova, v němž je hoch ohrožován. Další skupina ztrácí vědomí, že jedná se o zásvětí a očistec; počíná se nadpřirozeným původem hocha i koně (po snědené rybě, po snědeném jablku) motivuje útěk úklady macechy-travičky, neb matky-nevěrnice. V textech, kde místo koně pomáhá hochovi, z domu vyhnanému, divý muž, ztrácejí zásvětní charakter naprosto. A texty, jež se zabývají výhradně službou hocha v zahradě, ať již má zlaté vlasy neb se staví němým, ukazují jen, že ta druhá část je látka samostatná, blízká skupině látek o domnělém bláznu.

Tedy celkem povídka o Zlatohlávkovi má dvě části: úvody, z nichž nejpůvodnější se zdá být únos hocha na onen svět a jeho útěk na radícím koni (očistcové duši), zahazování hřebene, kartáče, utěrky a p., z nichž se stává les, hory, voda; pak druhou část, kde neznámý rek slouží jako zahradník, pomáhá v boji, dostane princeznu. Jiné úvody a různé změny v druhé části jsou patrně nová zpracování. Podrobně, jsem popsal tuto látku ve Slavii VII. 1929.

Dívka-kouzelnice je látka složená také z dvou částí: první o tom, jak se hoch (sám neb s děvčetem) dostane k zlé bytosti, druhá o tom, jak utíkají, mění se cestou a uniknou. V řadě textů, bez ohledu na to, jak se liší první částí, pokračuje děj ještě třetí částí: hoch zaklet, aby zapomněl na dívku, dívka vydána v pokušení, až se jí podaří kouzlem zrušit kletbu.