V. Tille:

2

Je samozřejmo, že tahle historka je příbuzná s Herrman-novou povídkou. Zvláštní je v ní jen důvod, proč děvče hned střílí: myslilo prý, že je v pytli -vlk.

Venkov z 17. února letošního roku a Večer i Národní Politika z 23. února otiskly hrůzostrašný příběh, který „loupež v myslivně" vyzdobuje novými podrobnostmi. Venkov cituje jako pramen „Anzeiger", jenž vychází v Žatci a Národní Politika list „Neuer Morgen". Historie se odehrává podle Venkova u Předního Cinvaldu, ve Večeru a Národní Politice mezi Dubím a Cinvaldem v Krušnohoří, v osamělé myslivně. Venkov nazývá myslivnu „Pod sedmi krovy", Večer „U sedmi štítů", Národní Politika praví, že je to „odlehlá myslivna za Sieben-giebelem v lesích". Neznámý muž přijde prosit o nocleh, žena lesníkova odskočí zeptat se muže (neznámý muž vlije něco do přichystané polévky). V koutě je čtyřletý synek lesníkův a ten varuje rodiče, když chtějí jíst (cizinec už je ve vykázané ložnici). Rodiče dojdou po četníky, četníci vyzvou muže, aby polévku snědl. Cizinec poslechne, hned na to usne. Četníci najdou u něho píšťalku, myslivec na ni zapíská, v tom se z lesa blíží automobil, z něho vystoupí čtyři muži, jsou zatčeni atd.

Zmodernisovaný příběh, přes ten automobil a otrávenou polévku, která nahrazuje naivní lest s pytlem, nezapírá svůj tradiční původ; a novinářské zprávy vykonají svůj úkol po venkově. Za několik let budeme moci sbírat tento nový variant „loupeže v myslivně" jako nové prastaré ústní podání našeho bodrého lidu, s novým místním určením pod nějakým novým „Siebengiebelem".

Redakce sbírky FF Communications, vydávané v Helsinkách, vytiskla pod číslem 92 z pozůstalosti, kterou zanechal dokonalý znatel pohádkové literatury, Antti Aarne, studii „Die magische Flucht". Rád bych ukázal na této svědomité práci, jak zbytečně zatěžuje sebe dokonalejší pracovní metodu předpoklad, že pohádková tradice je zásadně rozdílná od literární tradice vůbec a že je potřebí při studiu pohádkových látek stále mířiti k otázce prapůvodu té látky, která je dochovaným tex-tům podkladem. Proto nesleduji Aarneho jak postupuje v svých vývodech, ale podávám základ jeho práce svým způsobem.

V češtině máme dva druhy pohádek, v kterých, jak Aarne předpokládá, je podstatou vypravování útěk z moci zlé bytosti pomocí kouzel. V jedné skupině je hlavní osobou zlatovlásek, v druhé dívka-kouzelnice. Když zlatovlásek prchá na radícím koni, odhazuje věci, které se mění kouzlem v překážky, zdržující pronásledovatele. Když dívka-kouzelnice prchá se svým hochem, mění sebe i hocha postupně v různé podoby, takže pronásledovatel je klamán. Aarne klade důraz na to, že v obou