wobsaha letników I.—L." časopisu matičního.4) V té době byl sice již vzdálen domácího střediska lužického, nicméně soustřeďoval v sobě veškeren národní ruch. A když r. 1904 konečně byl slavnostně otevřen „Serbski dom" v Bu-dyšíně, on hlavné vyslovil v řeči své credo Lužického Srba, zdůraznil povinnost národní proti všem nátlakům, že slova jeho zůstanou vždy historickým dokumen-cem a příkladem všem Slovanům.5)

Filologické práce Mukovy kromě drobných rozprav z oboru, klassické filologie věnovány jsou výhradně lužické srbštině. Je to řada drobných studií, otištěných v Ć. M. S. od r. 1882, z nichž zvláště pozoruhodné jsou příspěvky slovnikárske a výklady o Jakubicově jazyku v Č. M. S. 1898, 88—108, 1899, 3—42 a 1909, 97—111 a pak jeho studie o polabštině: „Szczątki języka p o ł a b-skiego W c n d ó w Lüneburgskich" v Mat. Kom. jęz. I,, 19Ö3, dále „P o-1 ab s k é texty", otištěné ve Slov. Přehlede VII., 1905, ma str. 11—18 a ve Zborníku Jagičové r. 1908 na str. 715 a násl., doplněné statí o „Christianu Hennig o v i" ve Slov. Přehlede XI., 1909, na str. 149—153, 223—226. Nejvíce ovšem vyniká jeho souborné dílo „Hístorische und vergleichende Laut- und Formenlehre der Niedersorbischen (Niederlausitz iis c h - w e n d i s ch en) Sprach e," vydaná v Lipsku r. 1891°), jejímž důležitým a cenným doplňkem je „D olnolužnický slovní k", Mukou vypracovaný a nyní dotištěný k písmeni Ł.

Nejvíce snad Muka pracoval na poli národopisném. Už od počátku měl v oboru tom největší zalíbení. Vědělf dobře, že ve výtvorech lidových jest uložen pravý zdroj pro poznání kultury národní. Proto, když v roce 1877 Hórnik žádal zevrubné prostudování lužickosrbského kraje, Muka byl z prvních, jenž si Horníkova slova vzal к srdci a umínil si, že celou svou vlast a jmenovitě Dolní Luži.'i proputuje. A tak křižoval po Horní i Dolní Lužici vždy o prázdninovém oddechu. Tak již roku 1876 psal do Lužičana „Pućowanje po Delnjej Łuiicy a pak v „Lužici" od roku 1883 „Dróhowanki a dundamki po Delnich L u ž i c a c h."7) Ale jíž pět let před vyzváním Hómikočým činil si Muka zápisky lidových písní, jež oíiskoval v Č. M. S. v r. 1872, 1873, 1875, 1876 a 1877. Sbírku z roku 1877 uvítal dokonce Jagič v Archivu svém III, 227 slovy „Eine «δόσις δλίγη τε φίλη» für welche wir dem Herausgeber herzlich danken". — Ve sbírkách svých pak Muka stále pokračoval. K nim připojil pak práce z oboru statistiky lužickosrbské, dal podnět a nejvíce se staral o lužíckosrbskou národopisnou výstavu v Drážďanech roku 1896, z níž pak vzešlo lužickosrbské museum v Budyšíně a lužická síň v našem Národopisném museu českoslovanském v Praze.3) Muka sám napsal a v Matici dne 13. dubna 1898 přednesl svůj zevrubný a pečlivý program národopisného oddělení matičního, jenž byl vzorným předpisem nynějšímu Museu. Nejlépe ovšem Muka dal příklad vlastními svými pracemi a veškerým svým snažením o zachycení kultury lidové, popisem života lidového, sbírkami lidových písní, přísloví a průpovědí, zaříkání, čar atd. Myslím, že místo mnohých slov nejvíce se zavděčím odborným pracovníkům národopisným soupisem jeho prací v tomto oboru, jenž dosud nikde učiněn nebyl.

I. Nejdříve uvedu jeho sbírky národních písní, z nichž první ukázky podány už v ČMS. 1872, str. 22—29, 54—57, 96—103; a 1873, 73—76;°) v dalších ročnících ČMS. pak: Ludowe pěsnje a warianty z delnjolužiskich pomjezow, 1875, 108—117.

Variantaj d e 1 n j o s e r b s k e j u p ě s n j o w. Z rukopisné „Nowiny líp-sčanskich studentów", 1876, 99—101.

Delnjolužiske pěsnje. 1877; též ve zvi. otisku v 8°, 40 stran. Srvn. к nim Jagič v Archive III., 227. Sbírka obsahuje 61 čísel.

Ludowa pěseú z Rogowa. 1880, 170—171.

Delnjolužiske ludowe pěsnje (Hišče nječiščane a waríantne). Druha zběrka. 1882, 113—161.