*

Významné lužicko-srbské literární a národní )иЫ1елга. (K šedesátinám dra Arn. Muky.) Dne 10. března i. r. dovršil vynikající lužickosrbský pracovník prof. dr. Arnošt Muka šedesátý rok svého života. Jeho šedesátiny jsou zároveň významným jubileem národním. Kdo jen poněkud sleduje poměry a osudy nejmen-šího slovanského národa — Lužických Srbů, musí nutné setkati se se jménem Mukovým. Jmenovitě v posledních desítiletích. Neboť Arnošt Muka je skutečně dnes a to už od smrti Horníkovy r. 1894 nejpřednějším pracovníkem lužick o- srbským a skutečným národním vůdcem. On a Lužičtí Srbové — toť dva živly, jichž odlučovati nelze. Životní práce Mukova, toť zároveň i dějiny Lužických Srbův a naopak. Muka od první chvíle, kdy vstoupil do řad pracovníků domácích, veškeré své síly posvětil práci na rodných nivách mateřské, tak nepatrné, stále a stále zmenšované, a přece jím tak milované slovanské země. Veškerá jeho činnost od prvopočátku směřovala к povznesení lužicko-srbského národ i, jemu věnoval všechny své schopnosti a jiného štěstí nad práci národní neznal. Uplatňoval se a stále uplatňuje ještě ve všech odvětvích národního života. Při tom se mu podařilo, že vzácným svým charakterem dovedl v sobě sou-středití veškeré nitky národního dění a že získal si úcty všech Lužických Srbů i Slovanů vůbec. Zjev to skutečně vzácný; tím vzácnější, neboť Lužičtí Srbové jsou rozdrobeni politicky, územím, náboženstvím a literaturou. Tolik různorodých živlů mohl sloučiti jen Arnošt Muka.1)

Arnošt Muka pochází z Wulkého Wosyka v Horní Lužicí. Gymnasium vystudoval v Budyšíně v 1. 1866—1874, další čtyři léta do r. 1878 strávil v Lipsku studiem klassíckě filologie a slavistiky. Působil v Žitavě, od r. 1880 v Budyšíně, od r. 1883 v Saské Kamenici a od r. 1887 je ve Freiberku. Prof. Arnošt Muka se uplatnil jako horlivý pracovník ve všech odvětvích národního života, vynikl jako literární historik, filolog, statistik a ethnograf. Účelem této črty je ukázati na jeho práce v oboru národopisném, nicméně nebude jistě nemístné, zmíním-lí se při té příležitosti aspoň stručně o celé jeho činnosti.

Ku práci na poli domácím přihlásil se Muka už jako student. Už tehdy učil se znáti rodný svůj kraj a lid, o prázdninách chodil po lužických vsích, bedlivě činil si zápisky o celém národním životě a ve všem měl na mysli příklad velikých Lužíčanů Jordána, Smo.era a Hornika. Vždy a všude se hlásil hrdě jako Lužický Srb, jeho přítomnost všude znamenala nový život a nový ruch. Na studiích lipských byl platným členem tamějšího studentského „Sorabica",2) v době svého budyšínskeho pobytu vyvolal „Budyšskou Serbskou bjesadu" к novému životu, ale nejvíce zásluh si získal o Matici srbskou. Literární svou činnost začal drobnými verši, jež ukládal do. časopisu „Lužic an", ale záhy byl od básniček odveden к vážnější práci literární i vědecké.") Redigovalť už jako lipský student autograf ováný časopis lužické omladiny „Lipu serbskou", kterouž později r. 1882 sloučil s „Ł u ž í č a m e m" v zábavně - poučný měsíčník „Ł u ž i c u". Jak vážně chápal mladý pracovník svůj úkol, vidíme nejlépe z jeho „P ř e d s ł o w a". A skutečně učinil z „Lužice" živou kroniku národní, stejně jako později r. 1894 po Horníkovi z Časopisu Macicy Se r b s keje vytvořil vědecký orgán rovnocenný podobným publikacím slovanským. Od r. 1883 vydáva srbskou divadelní a hudební sbírku, do níž sám pět her lužický upravil, téhož roku vydal první Svazek Sebraných spisů Zejlerových, jejž do г, 1891 doplnil na čtyři svazky, r. 1897 napsal významný úvod do básnické sbírky Čišinského „S e r b s k e zyaki", vydané Maticí lužícko'sribskou k padesátiletému výročí. Tehdy Muka sám vydal „Zapiski Macicy S erb skej e w B u dyš in j e (1847—1897)", roku 1898 napsal do Č. M, S. na str. 13—52 „Złoty jubílej Macicy S e r b s k e j e" a vypravil potřebný „Registri k abo nadrobny zapis