Není tu ani žádného střediska, z něhož by novomalthusské hnutí se šířilo dále. Změny v plodnosti za dvacetiletou periodu pohybují se jen v mírných mezích a mimo městské okresy úbytek její nepře-kročuje skoro nikde 10%. Jediný okres třebíčský s poklesem 10 6%, tvoří výjimku а к němu pojí se dačický, kde úbytek dělá IO7V Zdá se pak, že máme tu co čřniti s vlivem Vídně, podobně jako u jindřichohradeckého okresu v Čechách, který také odlišuje se od svého okolí. Bylo by к tomu třeba podrobně prostudovali poměry dolnorakouské, abychom věděli, je-li tento výklad správný. Brno samo v této době valného vlivu nemělo. V něm samotném úbytek dělal jen 15'4%, tedy mnohem méně než u měst v Čechách, у okrese venkovském pouze 74% a hned v samém sousedství Brna v okrese boskovském setkáváme se dokonce se značným zvýšením. Vůbec pak se projevuje klesání plodnosti na Moravě mírnějším tempem a nastalo o něco později než v Čechách, Jakou cestou béře se a bude brati, odkud vychází, resp. bude vycházeti impuls к šíření novomalthus-ských ideí na Moravě, poví nám teprve budoucnost.

@--------------

Když máme před sebou taková fakta, jaká jsme poznali v Čechách, vidíme, že všechny dosavadní pokusy nalézti důvody pro klesání plodnosti u západoevropského lidstva, jsou falešné. Hledají výklad pro ně v duševní dílně individua a zapomínají, že omezování plodnosti jest zjevem a hnutím sociálním.

Neplodnost, resp. nedostatečná plodnost — vlastně mělo by se raději říkati: nedostatečná natalita — poněvadž nejde o ubývání skutečné plodnosti, není problémem novým, nýbrž velmi starým a dávným a není omezena pouze na národy kulturní, jak bývá obyčejně domněnka. Co vidíme ve velkoměstech nebo na francouzském venkově, nalézáme u velmi rozmanitých kmenů primitivních v Africe, Americe, Australii, jenom ve formách hrubších, ale v podstatě jde o věc touž.

U nekulturních národů kdysi nedostatek potravy nutil к utrácení nových životů, po případě к zamezování, aby nepřicházely na svět, a z tcho, co bylo jednou nutností, vyvinul se ponenáhlu zvyk, který s obyvatelstvem úplně srostl, a dnes se nám zdá záhadou, jako většina obyčejů, při nichž forma zůstala, ale obsah se dávno změnil, vůbec.

A co platí pro primitivní národy, platí stejně i pro kulturní. Ostatně, když věc uvážíme, jaký jest rozdíl mezí důvody novomaíthus-ství pro omezování porodů a důvody primitivních divošských kmenů dohnaných к témuž hladem? I v Evropě máme mnoho kraiů, kde stlačování plodnosti na nejnižší míru umělou cestou jest již dávno domovem. Nemá pak ani již co čínití s jednotlivcem, stalo se zvykem, jemuž jednotlivec nemůže se vyhnouti: neomezuje svojí plodnost jen ze své vůle, ale že musí, že celé okolí, všecko ovzduší, v němž žije, jej k tomu nutí. Ve Francii na př. jsou okrsky, kde platí za velikou hanbu, mítí první dítě dříve než po pátém roce po svatbě, a žena, která by porodila třetí dítko, platí za „nemravnou".

Od těchto lokálních zjevů liší se moderní omezování plodností svou universálností: proniká, u všech národů západoevropské civili-