je rozpočítávejší než v ostatních Čechách, jak také již bylo namítnuto,, když šlo o Moravu, A kdyby chtěl někdo věděti, odkud pak pochází tato rozpočítavost — dověděl by se leda jen, že z menšího počtu dětí.

Nalézti důvody, proč se tu setkáváme s omezenou plodností a со к ní vedlo, a vyložiti tento zjev, nebude jistě věc snadná, protože předpokládá proniknouti na pole, které před cizíma očima bývá nejvíce uzavíráno. Upozornil bych však na jednu věc. Zdá se, že nejde tu jen o úmyslné omezování plodnosti. Domnívám se, že malá plodnost v Čechách severovýchodních založena je í v důvodech fysiologi-ckých a že jest jedním z příznaků fysické degenerace. Bylo by záhodno tuto otázku prozkoumati blíže i z jiných hledisek a vyšetříti, nejsou-li tu i jiná znamení degenerace racy, Nápadno jest aspoň, že zvlášť malé číslice, vyjadřující manželskou plodnost, mají okresy textilnické, v nichž velká část obyvatelstva živí se nebo živila se domácím tkal-covstvím a jest otázka; neutrpěl-li i tělesný organismus jeho těžké škody při namáhavé práci a skrovné výživě. Pak jest tu několik okresu s velmi vysokým procentem porodů mrtvých, hlavně okresů německých na severu, a to jest dojísta dost zřetelný jev degenerační.

Považujeme-li 300 a více manželských porodů ročně na 1000 žen za nadprůměrnou plodnost v českých zemích, tvoří plodné okresy počátkem let osmdesátých také velkou souvislou skupinu, v níž opět po národnostních rozdílech není stopy. Začíná, souvisejíc patrně s obdobnou oblastí v Sasku, na hranících českosaských a zabírá skoro všecky okresy českého Podkrušnohoří, tedy od Labe počínaje: děčínský (300), ústecký (301), teplický s duchcovským (320), mostecký s nejvyšší číslicí v Čechách (345), žatecký (325), chomutovský (306), kadaňský (310), jáchymovský (321). kraslický (333), ale i ještě jiné německé okresy, po případě s číslicí o něco málo menší sem náleží.

S německými okresy souvisí české bezprostředně. Patří sem především středočeské okresy polabské, naše nej zámožnější, což padá zvláště na váhu pro léta osmdesátá, kdy zemědělství mělo v našem hospodářství národním mnohem větší úlohu. než nyní; blahobytová theorie by arci čekala něco jiného. Začínají okresem roudnickým, který vykazuje velmi vysokou číslici (318), kdežto mělnický (287), který hospodářsky s ním asi stojí na jednom stupni, tvoří již přechod к Mnichovohradíšťsku a s roudnickým přiléhají к německým okresům ještě lounský (319) a rakovnický (313). Jejich pokračováním jest okres slánský (315), okres smíchovský, tehdy ještě spojený s kladenským (302), a za Prahou dále: karlínský, který obsahoval v sobě ještě nynější okresy vinohradský, žižkovský a nedávno zřízený brandýsský (309), pak českobrodský s plodností. velmi silnou (327), kolínský (310), poděbradský (307) a kutnohorský (303). Těmito okresy území, mající manželskou plodnost vvjádřénou číslem 300 a více, na východě končí, Přimykají se k nim hejtmanství, jež tvoří přechod к území málo-plodnému: mladoboleslavské, novobydžovské, pardubické, čáslavské atd. Jest až s podivem, jak harmonické výsledky tu máme před sebou.

V západních Čechách šíří se popsané území jižním směrem za Berounku a zaujímá dále ještě okresy: příbramský (322), borovský (307) a plzeňský (316), jež zaujímaly tehdy také nynější hejtmanství rokycanské a s Plzeňskem souvisí potom některé okresy pošumavské: přeštický (304), klatovský (311), sušický (312), strakonický (301) a