klad budoucnosti našeho národa podržeťi, má-li nám náležeti budoucnost", takové jsou názory Oldenbergovy. Jde mu o to, aby dokázal, že vlastním sídlem omezování porodů jsou města, v jejichž myšlenkovém i mravním ovzduší toto nové hnutí vzalo svůj původ. Důkaz ten se mu, myslím, pokud to při několika všeobecných a povšechných číslech lze, podařil a Mombertova námitka, že umenšování plodností začíná se jeviti nyní i na venkově, nedotýká se nikterak jádra věcí.

Problém, který tak jasně a určitě formuloval Oldenberg, dochází neobyčejně zajímavého osvětlení ve vývoji plodnosti na našem českém jazykovém území. Neděje se často, že by ve statistice v tak markantních rysech se objevil některý jev a že bychom mohli míti přímo požitek z toho, jak jednotvárně získávané číslice jdou harmonicky dohromady a mechanické počítání mění se v živý zájem, jako v tomto případě.

V Čechách máme celkem tentýž natalitní vývoj jako v Německu. Nejvyšší číslice natalitní dosaženo bylo v první polovině let sedmdesátých. V pětiletém období 1871-75 připadá na 10.000 obyvatelů průměrem ročně 394-3 živě narozených; největší číslo vykazuje rok 1874. Od této doby relativní počet narozených pomalu klesá, klesání to není však přílišné, absolutní počet novorozenců maličko s jistými přestávkami a zpětnými pohyby spíše stoupá anebo aspoň udržuje se na stejné úrovni až do samotného začátku nynějšího století. Absolutní nejvyšší číslice živě narozených byla v Čechách vůbec zaznamenána r. 1902, totiž 220.190, toliko o 6749 více než v roce 1874. Od tohoto roku ubývá novorozenců v Čechách přímo překotně, zrovna tak, ba ještě mnohem rychleji než v Německu. r. 1911 máme asi o 35 tisíc (přesné číslo nemám po ruce) živě narozených méně než r. 1902, ccž dělá úbytek značně přes 10%. Poměrné číslo živě narozených vyvíjí se takto (na 10.000 obyvatelů ročně):

Kdežto dříve klesání bylo mírné, obnáší v pětiletí 1901—05 proti dřívějšímu období 23'7°/00, v pětiletí 1906—10 dalších 27°/nn, tedy za 10 let na 10.000 obyvatelů o více než 50 porodů čili jednu sedminu méně.

Týž vývoj jako v Čechách pozorujeme také na Moravě s tím jenom rozdílem, že zde zmenšování natalitní číslice není tak prudké a náhlé. V pětiletém posledním období má Morava 3296 živč narozených (na 10.000 obyv.), o 30 více nežli Čechy, proti 3643 ke konci minulého století (1896—1900), kdy dífference proti Čechám obnášela jéá 14 (na konci let sedmdesátých minulého století pouze 3).

' Snižování natalitní cifry v českých zemích v posledních desítiletích ihiňulého století neznamená však ještě úbytek plodnosti. Zdá se, že se skutečným omezováním plodnosti začalo se mnohem později,