v Sombartově Archív für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik, 1911, XXXII., str. 319—377 а XXXIII., str. 401—499. Obrátil se proti Brentanovi, ačkoli se opírá o výsledky studií Mombertových, právě proto, že mistrovská forma zaručuje úspěch a vliv jeho práci a že pevný postup za určitým cílem dává jí ráz spisu programového. Olden-bergovi odpověděl v témž archivu ve sv. XXXIV. (r. 1912) na str. 794 až 862 P. Mombert, vlastní tvůrce theorie o účinku blahobytu na plodnost,

Diskussi a zároveň názorům obou stran porozumíme, když si uvědomíme, že mínění své pronášeli národohospodářští učenci protivných škol a protichůdného nazírání na hospodářskou politiku německou. К problému klesající plodnosti nepřistoupili objektivní pozorovatelé, kteří by jej řešili sám o sobě bez ohledu na to, к jakému výsledku dospějí, nýbrž přesvědčení stoupenci určitých hospodářských dogmat, jejichž potvrzení nalézají právě v problému, který chtí luštíti.

Brentano, vyznavač anglických liberálních tradicí svobodného obchodu, vidí hospodářskou sílu německou v industrii, Oldenberg děsí se toho, že německé národní hospodářství spočívá takto ze značné části na půdě cizí a žádá posílení domácího zemědělství. Br e n t a n о netáže se po rozdílech v reprodukčních schopnostech obyvatelstva venkovského a městského, zemědělského a průmyslového, a pokud o věc musí zavaditi, dokazuje, že zásadně městské obyvatelstvo není méně plodné než venkovské, a uvádí doklady, že v některých zemích v městech více se rodí poměrně dětí než na venkově. Rozdíly v plodnosti jsou mu jen důsledkem rozličného stupně blahobytu, a pokud v Německu města jsou méně plodná než obce venkovské, jest to jen proto, že jsou zámožnější, Není možno žádati, aby rychlému rozmnožování obyvatelstva obětovány byly výhody kultury a blahobytu, a poněvadž udržení dosavadního velkého přebytku přirozeného na domácí půdě bylo možno jen rozvojem průmyslu a vývozem tovarů, nezbývá nežli na začaté cestě pokračovati, ba zbaviti průmysl přítěže, která vývoj jeho zdržuje (ochranná cla zemědělská).

To sice nestojí u Brentana, otázek hospodářsko-politických se ve svém spise vůbec nedotýká, ale důsledky ty lze snadno z něho vy-voditi. A nelze pochybovati o tom, že právě ony přiměly O 1 d e n-ber g а к protestu proti Brentancvě thesi. Slova jako „der freihändlerische Wohlstand", „das Rezept des freihändlerischen Naturarztes" atd. ukazují zřejmě, co jej nejvíce bolelo. A je to chyba, že jiné zájmy rozhodují tam, kde by mělo jití o čisté, objektivní zjištění pravdy, jako by vůbec statistika nebyla к ničemu jinému, než býti národním hospodářům služkou. Pravím to přes to, že ve sporu, o nějž jde, mnohem více jest pravdy u Oldenberga než v theorii Brentanově.

Oldenberg staví se proti názoru, že není rozdílu mezi plodností městského a venkovského obyvatelstva, a vyvrací všecky argumenty, jež snesl Brentano; rovněž nepovažuje za prokázaný vyšší blahobyt širokých vrstev, lidových ve městě. Není pravda, že na venkově jest stejná plodnost jako ve městě, naopak venkov a jen venkov představuje nám zdravé jádro lidu, které se musí za každou cenu udržetí. „Rychlá přeměna v městský stát průmyslový jest pramenem naší zkázy a jen ta hospodářská politika může pomoci, která tempo tohoto vývoje zmírní. Co máme venkovské kultury, musíme jako zá-