nějaké místo, kámen neb obraz, také nepochopený nápis stačil, aby byla vytvořena vábivá a napínavá legenda, aby vznikl imaginární svě,-tec .... Jiné legendy, a sice jích většina vznikly v obrazotvornosti více méně učeného básníka legend. Ovšem nevynášel zcela svou látku, než měl za podnět obyčejně jakési historické faktum: historickou osobnost a její uctívání, aneb místo kultu, se kterým bylo spojeno nějaké jméno. Namnoze stačil pouhý nápis na hrobě světcově,, aby byla vy-bájena historie utrpení mučedlníkova. Učený bavorský benediktin stanoví různé literární vlivy na tvoření a skládání legend, vliv starých sekt gnostických, maníchejských, ba též dávných antických mytů. Často nastoupil historicky ověřený světec dědictví lokálního božství pohanského. Přiznává a schvaluje do jisté míry, že v době zvláště pokonstantinské hleděli vyhubovati pohanský kult tím, že proti pohanským zvykům a obyčejům kladli případné křesťanské, přiznává, že mnohé křesťanské svátky souvisí s datem pohanských slavností, ba byly dokonce posledními vyvolány, jak se nedá popírati na př, u některých svátků Páně, Nicméně se spis přece opírá tomu, aby v legendách světců byla spatřována pouhá přeměna pohanského podáni náboženského, že by prostě nějaké pohanské božství bylo přímo pře-křtěno a pouze s novým křesťanským jménem ponecháno na oltáři , , .

*

Paul Sartori: Sitte und Brauch. Díl IL: Leben und Arbeit daheim und draußen. Nákl. W. Heims, Lipsko 1911.

Druhý svazek pěkného díla Sartoriova rozpadá se na pět částí. Jednáť 1. o domě a domácím životě, 2. o vzdělávání rolí a sklizní, 3. o domácích zvířatech a chovu dobytka, 4. o jednotlivých zaměstnáních a povoláních, 5. o družností a životě společenském. Autor zachovává také zde svědomitě prvotní osnovu, podává vesměs přehled příslušné látky, z níž vybírá jen význačné momenty, čelné jednotlivosti, zůstavuje čtoucímu, který by toužil po zevrubném obraze, aby si jej utvořil sám. K tomu však podává mu ruku pomocnou, ano přímo jej vede od podrobností ku podrobnosti, od kraje ke kraji, shledávaje mu pod čarou hojnou, opravdu bohatou literaturu každého zjevu obyčejového. Literatura ta, pokud jde o země německé anebo o prameny německy psané, jest co nejpodrobnější; jenom na srovnanou uvádějí se tu a tam také práce anglické, vlašské nebo francouzské, slovanského však. téměř nic — to již je stálá známka německého folkloru i vážně vědeckého, jako jest beze sporu dílo Sartoriovo. O Čechách na př. vedle Grohmanna a Reinsberga-Důringsfelda jsou mu hlavním a často citovaným pramenem knihy Johnovy, věnované západním Čechám a Krkonošskú, o české Moravě ví jen z několika skrovných statí, uveřejněných v německých listech odborných. Není pochyby, že odtud vzniká citelná vada všeho díla, ovšem vada, v které se spisovatel zcela rovná svým krajanům.

Podávaje přehled zvyků toho neb onoho odvětví, Sartori zhusta uvádí zprávy, významné pro dějiny kultury vůbec. (Význam rozličných přežitků zvykových oceňuje nejnověji L. Niederle v posledním svazku Slovanských starožitností, vykládaje na př. o staroslovanské svatbě, pohřbu a j.) Tak na př. líče zakládání domu, uvádí, jak kdysi do základů bylí zazdíváni lidé, pak zvířata (kočka, kohout), vejce, ale též