str. 184
a šolnuš, snad i čulan, a kdy zdvihl se na podpolbe, dnes nevíme, ale není důvodu, abychom to kladli do doby před rozchodem, nehledíc ani k tomu, že těchto detailů nelze vkládati do domu slovanského vůbec. Slovem silný vliv germánský, který při slovanském domě jinak popí-rati nelze, je však pozdější, z nej větší části teprve středověký a novověký. Budu míti jinde příležitost dovoditi to podrobněji.
Jak je vidno, musí se hlavní závěry knihy Rhammovy přijímati jednak se skepsí, jednak pak přímo změniti. Ale v nich také nespočívá cena knihy Rhammovy. Cena její leží a cena veliká v shromáždění a zpracování ohromné látky národopisné. Filologická stránka je slabší,7) také staršího materiálu, počínajíc X. stol., nezná dostatečně, ač by mu byl častokráte nesmírně posloužil, ale v ovládání moderní národopisné látky je Rhamm neobyčejně silný. V tom směru vykonal mnoho a položil knihou svou skutečný základ к dalšímu studiu příbytku u všech slovanských národů. Také schopnosti jeho pro analysu, nespokojující se s povrchním ohledáním, ale hledící jiti věci na kloub, rovněž jako zase schopnosti synthese, dlužno velíce si vážiti.
Bylo by bývalo ku prospěchu knihy, kdyby obrázkový průvod byl četnější a úplnější. Častěji čtenář postrádá к těžko srozumitelnému textu příslušný doklad illustrační, a rovněž těžce postrádáme, právě pro nakupení velkého materiálu, indexu. Dojde-li к druhému doplněnému vydání knihy a bylo by to brzy žádoucno, — bude pro ně řádný index nevyhnutelným postulátem.
L. Niederle.
*
Otto Weinreich: Der Trug des Nektanebos. Wandlungen eines Novellenstoffes. 1911. Leipzig und Berlin, str. X. + 164.
V poznámkach к 10. číslu Rubínových Kladských povídek IL, 15 sl. sestavil jsem řadu povídek různým způsobem zpracovavších motiv, jak člověk vydává se za jakous vyšší, nadpozemskou bytost, aby mobl dosíci lásky dívky vznešenější. Tomuto předmětu věnována jest kniha, kterou oznamujeme,
Spis. vychází od povídky o původu Alexandra Velikého, jak Nektanebos obloudil Olympiádu, neplodnou ženu macedonského krále Fí-lippa, vykládá její vznik na půdě egyptské a řecké a klade počátky její do dob následujících bezprostředně po smrti Alexandrově. К této řadí pak jiné ještě antické povídky podobného obsahu, a sice povídku vypravovanou od Josefa Flavia o podobném oklamání ctnostné římské ženy v chrámu Isidíně, co vedlo k jeho poboření r. 19. po Kr., povídku o Skamandru a Kallirhoe a mimo tyto v mém komentáři uvedené povídky ještě jinou o Saturnově knězi jménem Tyrannos, který kra-
@-------------
7) Na důkaz toho, že i v jižní Rusi existovala dříve jizba (dnes хата) uvádí Rhamm (98 sl. a 145) za doklad výraz прпспа, nebo, jak s oblibou píše, призба, značící násep kolem statku, vykládaje jej hypostasí ze rčení: при пзбт,. Od něho to převzal i Berneker (E. W. 437). Ale již analogie severorus. завалина, pak polské przyspa, przyzba, č. náspa, zásyp, násyp pro identickou věc, totiž pro násyp (chodník) kolem domu, mohly mu ukázati, že tu běží o slovo прпспа odvozené od съпатп, jak už Budilovié správně vyložil. Slovo прпспа v tomto smyslu náspu, valu kolem něčeho nalézá se již v Letopise Ipatějev. k r. 6496 (Srezněvskij Мат. II. 1470). Teprve pozděu vložil se do toho ohlas slova izba.
