str. 231
sporadického vzniku, ale u této látky aspoň nechtěl by to připouštěti. „Kdybychom měli před sebou jakousi neurčitě načrtnutou báj, ve lvteré pouze základní idea byla tatáž v různých skupinách variantů, a kdyby tato neurčitá povídka se vypracovala mezi národy naprcsto nespřízněnými, na př. u severoamerických Indiánů a u Zulů, nemohlo by se rozumně pochýbovati, že podobné podmínky zplodily podobné povídky" (str. 166). U povídky o vděčném nebožtíku jest to však na prosto jinak. „Tema jest poměrně složité a vyskytuje se pouze v zemích, jichž obyvatelé jsou buď krevně spřízněni aneb aspoň sociálními a politickými styky spojem. Zachovalo svou integritu na celou řadu století, třebas utrpělo mnoho změn v podrobnostech a přerůzné kombinace s jinými látkami. Dle mého mínění takové vyvinuté příbuzenství dokazuje nutně, že jest to jedna povídka, že shoda jejích variantů není nahodilá . . . Každá jiná teorie zavedla by nás do bludné síti odporů, ze kterých bylo by možno uniknouti pouze přiznáním, že vůbec nic nemůže býti poznáno ve vývoji povídek" (str. 166). Ale na přesnou otázku o původu naší povídky může dáti leda nedokonalou odpověď. Míní, že jest původu orientálního, ale blíže její vlast asijskou označiti jest nejisto. Nebyla pak však známá v Indii a apokryf o Tobitovi nasvědčuje tomu, že bychom její prvotní vlast mohli shledávati u Semitů. O věku jejím nemůže se ovšem nic určitého říci, ale podle svědectví řečeného apokryfu jest možno říci, že existovala na počátku naší ery. O dalším vývoji látky, míní spis., možno mluviti s větší poněkud jistotou. Nejdříve prý byla kombinována s látkou o „jedovaté dívce", a sice podle svědectví uvedeného apokryfu v polovici prvního století po lir. a sice v západní Asii. 'Látka o jedovaté dívce přišla nejspíše, podle vývodů W. Hertzových, z Indie přes Persii, a byla daleko široko rozšířena. A spojení těchto dvou látek nebylo provedeno od vědomě tvořícího literáta, než od lidového pohádkáře. Z krajů semitských, „byla-li tu skutečně složena" (str. 167), stěhovala se do Evropy jak též do jiných krajů asijských.
Druhá povídka, kombinovaná z této látky a látky o „vykoupené ženě" (the ransomed woman) náleží nejspíše svým původem do východní Evropy, a byla složena nejdříve v ranním středověku, neboť v 14, stol. byla reprodukována ve Francii (str. 171). Spis. dotýká se též otázky, proč prosté tema o vděčném nebožtíkovi nevyskytuje se v lidových tradicích častěji samostatně, mimo látky, s kterými byla kombinována. Míní, že bylo před 1000 lety hojně vypravováno, ale časem zapomenuto při stálé tendenci pohádek měniti se od prostých forem к složitějším.
V závěrků své, knihy zdůrazňuje spis. vážnost a důležitost podobných prací pohádkoslovných pro hlubší poznání života literárního, pro poznání literárních styků, a mohli bychom dodati, kulturních vlivů sousedních zemí. Všeobecné vývody této knihy bude možno tuším příjmouti, ale v jednotlivostech bude možno a nutno provésti různé změny, opravy a hlavně doplniti bude třeba vývoj a rozvoj této látky a příbuzných. Anglický spisovatel nevyčerpal všecken materiál, jmenovitě slovanský poznal dosti slabě. V rámci recense nelze ovšem tuto práci provésti. J. Polívka.
*
А. C. Lee The Decameron, its Sources and Analogues. London, David Nutt 1909, str. XVI -f- 363.
Znamenité dílo italského mistra vypravovatelského umění bylo přečasto již předmětem vědeckých studií. M. Landau jmenovitě snažil se ukázati prameny, ze kterých čerpal, podle kterých Boccaccio vytvořil své povídky.
