látkou ani s jinými „podobnými" aneb ,,spřízněnými" („kindred"). P. G. H. Gerould uvádí tu také několik povídek jiných, tak na př. Straparolovu o divokém muži, kterého byl princ z vězení otcova osvobodil. To jest zcela, zvláštní látka dosti často se vyskytující v tradicích všech evropských národů, a „divoký muž" nemá nic společného s vděčným nebožtíkem. Zvláštní, dosti oblíbená pohádka jest o dvanácti bratřích hledajících dvanáct sester za ženy; dle benátské její verse (str. 130) byl motiv o vděčném nebožtíkovi později patrně vsunut atd. Naprosto nesprávné jest, praví-li spis. (str. 132), že tento nej základnější rys, pochování mrtvoly nákladem rekovým byl v těchto a podobných versích ztracen. V řadě jiných povídek dosti shodného obsahu o třech .princích hledajících pro nemocného otce vodu uzdravující a pod. bývá někdy připomínáno, že. vlastní rek, nejmladší princ, vykoupil mrtvolu od dlužníků a pochoval ji, a že potom rekovi pomáhalo jakési zvíře, hška, vlk (str. 135 a d.). Tu nelze asi mluviti o „vděčném zvířeti", než tu patrně duch pohřbeného se zjevuje rekovi ve formě zvířecí. Vlk Simrockovy verse přímo to rekovi praví (str. 141). Škoda, že anglický učenec znal pouze západoevropské verse této látky. Chybně klade důraz na to, že všecky jím uvedené verse — jest jich všeho všudy jen devět — pocházejí přímo aneb původem svým z Evropy jižní (ovšem z anglického hlediska), s poznámkou „zeměpisná blízkost, třebas nestačí sama za základ klassifikace, dodává vítané potvrzení jiným vývodům v podobných případech, kde malá skupina silně komplikovaných povídek pouze v sousedních zemích se nalézá" (str. 142)- Jelikož pak byla povídka tato zpracována literárně v středověké Francii, soudí, že jakýsi francouzský spisovatel v XIII. stol. učinil domácí pohádku podkladem svého díla o dobrodružstvích keltského reka (Walewein-a).

Máme za to, že tu základní prvek o vděčném nebožtíkovi splynul namnoze s různými látkami. Naprosto nemůžeme souhlasiti, že všecky tyto povídky jsou varianty jednoho typu, ani s tím, že „základní motiv jest rekův úspěch v dobytí zakleté princezky bud řešením těžkých úkolů aneb řešením hádanek. To jsou látky různé samy sebou mnohonásobně rozvětvené, kteréž vlastně nemají co činiti se základním tematem, který jest předmětem této knihy (str. 145). Podle svědectví literárních zpracování splýval dávno již v XIII.—XIV. stol. s různými těmi látkami v západní Evropě. V tom jest ovšem mnoho hypotetického, jak spis sám přiznává (str. 152), a vývody jeho jsou tím méně jisté, čím kusejší jest jeho materiál. Rek řady versí zvláště knižných středověkých zprvu rozhazoval své jmění a na cestě к turnaji, jehož cenou byla ruka princeznina, vykoupil mrtvolu dlužníkovu. Takto sloučená povídka byla zajisté běžná v Evropě (západní a střední) před 13. stoletím, jak spis. dovozuje (str. 155). Spis. vrací se též к otázce o dělení dítěte, kteréž jsme nahoře pokládali za málo přirozené v těchto povídkách, za málo shodné s „vděčným nebožtíkem". Spis. míní, že tu měly vliv jiné povídky, jako o dítěti obětovaném čertovi a j., sotva právem. Chtěl by také chronologicky stanovití, kdy tento prvek srostl s naší.látkou.

V závěrečné kapitole své knihy pokouší se spis. řešiti otázku o původu a vzniku této látky. Základní její idea, úcta vůči nebožtíku jest tak stará jako civilisace, a spis. některými příklady to dosvědčuje. Mohla tedy látka tato vzniknouti kdekoliv а V každém téměř věku od dob kultury staroegyptské. A jednou vytvořena mohla býti sesílena aneb přeměněna podle věrských názorů a zvyků převládajících v zemi, kam pronikla. Spis. dotýká se stručně problemu o původu a vzniku našich pohádek. Pohádka mohla býti kolikráte stvořena, vzniknouti v různých krajích světa, spis. připouští možnost takového