S těmito versemi spojuje spis. úže jinou látku, jiné povídky, kde se jedná o dívku, trhající za noc tucet střevíců, ukládající ženichovi uhodnouti její myšlenky, luštiti její hádanky. Nevím, možno-li míti za to, že jest vůbec mezi těmito různými versemi užší genetický svazek. Zcela dobře dá se mysliti, že na různých místech vcházela prvotní prostá povídka v různé kombinace s různými prvky látkovými.

Tato kombinovaná látka jest podle mínění spisovatelova velice starobylá a byla složena nejspíše v Asii, obsahuje ji apokryfická kniha o Tobitovi, arménská povídka a j. Jest důležité, že ona kombinace vděčného nebožtíka s dívkou strašící, požírající v kostele své hlídače dá se dosti přesně vymeziti na určitý obvod, rovněž další obměny. S první souvisí důležitý motiv, dělení totiž mladé ženy mezi rekem a jeho tajemným průvodcem a pomabačem. Možno jest ovšem též, že v starobylých versích prvního motivu byly následkem postupného úpadku látky uváděny ve spojitost s prostou látkou motiv o ženě ztrácející střevíce na cestě do podsvětí a jiné. Ale tyto ženské bytosti, stojící pod vlivem jakýchsi nadlidských, podzemních duchů nekladl bych do jedné řady se ženami posedlými od zlých duchů, ze kterých vycházejí zmije a p. . . Dále splynulo prosté tema o vděčném nebožtíkovi v novou povídku s tematem o osvobození dívky, unesené od loupežníků а р.; když ji veze domů, к jejímu otci, jest od zrádných druhů hozen do moře, zachrání se však. a jest poznán podle jistého znamení, prstenu a p. Tato dvě témata splynula samostatně a ncvá povídka nezávisí jak spis. dovozuje, na povídce o „jedovaté dívce". Toto sloučení dvou motivů, ze kterých první«byl orientálního původu, druhý neznámého, nastalo dle mínění spisovatele ve východní Evropě. Nemyslím, že by se tato hypotesa dala držeti; všecky verse, jež spis uvádí jsou ze západní neb střední Evropy — ruské neu vádí ani jedné — a to nenasvědčuje nikterak domněnce této. Naopak jest důležito, že jest v západní Evropě dosvědčena již v středověku. Srbská verse ze sbírky Vuka Stef. Karadžiče jest, jak spis str. 77 ukazuje, pokažena, nemá základní důležitý rys, není totiž vykoupena mrtvola trýzněná, než dva najatí sedláci! Zvláštní skupinu tvoří verse seskupené pod heslem „Jean d,e Calais", obmezené rovněž na západní a střední Evropu (str. 97 sl.). Zvláštní jest rys ve versích toho druhu obou skupin se vyskytl jící, že vděčný nebožtík vyžádá si za to, že svému blahodárci pomáhá к princezně královské, zvláštní odměny, dělení totiž jeho zisku, tu obyčejně dětí. Ovšem jest to čistě formální, к obětování nedochází. Připomíná to přece první skupina, kde dělena nevěsta, rozpoltěna, aby z ní vyšly zmije а р., které mořily dřívější ženichy. Tu jest dělení v zájmu rekově, a proto pochopitelno, že to vyžaduje vděčný nebožtík. Ale v druhé skupině nelze to vyložiti — leda vlivem první skupiny, a to ovšem by mluvilo proti mínění spisovatelovu. Dále splynulo prosté tema s látkou známou ve středověké literatuře „Amis a Amil". Východním styčným bodem bylo tu snad dělení kořisti, zisku, ženy (dítěte): Ale toto spojení jest nejspíše čistě literární a celkem vlastně ojedinělé, a sice ve franc. prosaickém románě „Oli vier de Castille et Artus dAlgarbe" z 2. polov. 15. stol.,.který byl záhy překládán do jiných západoevropských jazyků (sv. str. 15 sl.); tuto látku pak dramaticky vzdělali Lope de Vega a Calderon, jak spis. podle jiných doličuje (str. 94 s].). Prosté tema o vděčném nebožtíkovi vyskytuje se spojeno s jinými ještě látkami, tak zvláště látkou nazvanou od spisovatele „Voda života", t. j. s látkou o třech princích, kteří chorému otci šli hledat vodu života, ovoce aneb ptáka, jehož zpěv uzdravuje, omlazuje. Zajisté bylo tu tema o vděčném nebožtíkovi teprve sekundárně vsunuto a nemá nic organicky společného ani s touto