příbuzenských svazcích s bulharským Slovanstvem, že makedonské Slovanstvo bylo východně-bulb.arského původu („восточно-болгарское происхождеше", str. 23). Ruský učenec věnoval svou živou pozornost také nynějším poměrům národopisným i sporům národnostním rozdírajícím Makedonii do té míry, že vedou, jak sám praví, ke katastrofě záhubné pro obě strany. Sám on pok'ádá Makedonii až po vesnice severně od Skopija-Skoplja, po Šarplaninu a Černou Horu (Karadagh) za bulharskou, ale jako klidný a nestranný pozorovatel vytknul také přehmaty bulharských vášnivců, zvláště proti památkám starosrbské kultury, Milutinova a Dušanova carství. Jako valná část pozorovatelů nynějších poměrů národně-politických na Balkánském poloostrově poznává též Kondakov, že Bulharsku přináleží nejdů-ležitější politická úloha v dějinách Balkánského poloostrova, ale k tomu dodává „široký kulturní vývoj Srbů a vypracované jimi umění, jak nej-důležitější větev byzantského umění vedle ruského tvoří historické dědictví srbského národa. Tím způsobem národopisný výzkum přesvědčuje nás zcela jasně, že Bulharsko se prostírá širokým pásem až po Ochridu včetně, ale zkoumání archeologická nevývratně odhalují řadu srbských kulturních míst v Skopijském okrese." Těžce nese politickou rozdrobenosť srbského národa, připojuje poznámky, které sotva lze u nás reprodukovati, neřku-li v odborném vědeckém listě. Vystupuje proti pretensím Srbů na jih a silně obmezuje vývody Cvijičovy (str. 295). Proti bulharským pretensím dovozuje, že Srbsko má historické právo na „Staré Srbsko" a některé části (po výtce severozápadní) Skopijského vilajetu (str. 292, 295 sl.), ale ostatní celou Makedonii, praví, třeba přenerhati Bulharům. Dostali jsme se tak sami mimo-volně na politické pole, k problémům, které na jihu zasazuje Slovanstvu takové jítřivé, nezcelitelně rány, jakými trpí na severu . . . Ruský učenec má prese všecku svou přísnou odbornost velmi živé oko pro politické poměry naší doby, jak nemůže ho nemíti vůbec nikdo, kdož nezkostnatěl ve svém uče-neckém kabinetě. A jaký jest to znamenitý odborník, to ukazuje zvláště důkladný rozbor uměleckých památek makedonských, kde otvírá široké obzory po vývoji umění, po historii styků umění orientálního, byzantského se západním, srv. na př. jeho jemnou polemiku proti Strzygowského výkladům mnichovského rkp. srbského žaltáře XIV.—XV. stol. a j. Zvláště zajímavé pak pro národopis jsou jeho poznámky o kroji makedonském-„Bulhaři vůbec a bulharští Slované v Makedonii představují národ velikou měrou zajímavý pro vědecké výzkumy etnografické všeho způsobu. Především proto, že se národ ten vyznamenává pozoruhodným archaismem národního charakteru . . . .", „udrželi v plné síle svůj základní národní charakter" (str. 37). Sám ovšem Kondakov nepustil se do hlubšího rozboru těchto otázek, poukázal v první řadě na důležitost studia národního kroje. „Základní smysl o zájem národních krojů zakládá se vůbec v jich srovnávacím historickém poměru k určitým jich vzorcům — starým kulturním typům". Klade takto vysoké požadavky na studie krojové a sám pak na rozboru ženských krojů demonstruje jaksi, jak by měla studia krojová postupovati, chtí-li dospěti k bezpečným vývodům- Tento jeho rozbor jest vysoce instruktivní, a proto budtež zde zvláště upozorněni, kdož se studiu krojů národních oddali. Jak rozbírá jednotlivé součástky ženského kroje, od šátku na hlavě až po pás, obuv, ornamentiku a j.! Srovnává kroje byzantské, egyptské, západoasijské, kavkazské, kroje slovanských i neslovanských kmenů Ruska. Všeobecně vytýká jako vysoce charakteristické, že oblek makedonských Slovanů jest typický zemědělský: všecka jeho ozdoba sou-