str. 225
středuje se na jeho výšivkách, kdežto sám jest upraven pro pracovni a zemědělský život a proto zůstává bílý pro stálé praní. . . jest to oděv speciální pracovní,, chránící a ohřívající tělo, ale zároveň volně je ohrnující, na rozdíl od obleku kočovníkova, který těsně přimyká к tělu dle jeho životních podmínek . . . Jméno obleku makedonských Slovanů zní obecně saji aneb s a g i í, a to sestavuje do jedné řady se staroitalským s a g u m — σάγιον, které označovalo jak u Byzanticů plášť (мант1ю), zprvu císařský a potom ženský, patricijský. Okolo 10. stol. stalo se v Byzancii velkou vzácností, jakousi starožitností, mohlo tedy na balkánském poloostrově býti přijato pouze mezi 7—10 stol. Národních krojů povšiml si náš historik umění zvlášť v některých srbských osadách u Skopije a pak u Ochridy — hojné drobné illustrace dávají celkem slabou představu o těchto krojích. U krojů v okolí Skopijském podtrhuje totožnost srbských a bulharských krojů národních (str. 189).
Dosti hojně dotýká se Kondakov Albánců, jich národopisného poměru к slovanským sousedům, přirozeně též jich vzrůstajícího významu jednak vůči vládnímu systemu tureckému, jednak v mezinárodní politice. Také tu má ruský učenec otevřené oko pro zlobu dne, nešetří ani ruské diplomacie. . . . Slovem kniha jest to vysoce zajímavá a pozoruhodná, její bedlivé studium nemůže býti dosti doporučeno každému, kdo se chce blíže informovati o Makedonii, a má vůbec důkladnější zájem pro hluboké poznání soudobého života slovanského. jpa.
*
Bibliotheque cle critique religieuse. Les Vierges Měres et les Naissances Miraeuleuses. Essai de Mythologie comparée. Par P. Saintyves. Paris 1908, str. 280.
Motiv o nadpřirozeném početí jest nadmíru rozšířen v legendárních pověstech všech národů od šerého dávnověku, jest také nesmírně hojný v různých obměnách v lidových pohádkách našich. Předmětem hlubokých studií učinil jej před řadou let znamenitý anglický etnolog a folklorista Edwin Sidney Hartland v I. sv. svého spisu „The Legend of Perseus" r. 1894. Nyní pak znovu a systematicky jest rozebrán v knize, kterouž tuto oznamujeme. Francouzský učenec nepřistoupil к této práci se stanoviska lidopisného, téměř zcela vypustil soudobé tradice — až na trachce nekulturních národů, australských a j. — a kde přece nějakou připomněl, učinil tak-jen mimochodem. Omezil se po výtce na legendární pověsti literárně zapsané a vzdělané, a jaksi hlavním účelem knihy své učinil srovnání a výklad legend zapsaných v apokryfních knihách i kanonických evangeliích. Postupuje v práci své přísně a přesně systematicky a stojí zajisté na výši soudobé vědy etno-logické.
Přehojný materiál seskupil přehledně podle jakosti a materie oplo-zovací: 1. kameny oplozovací a kult kamenů (též kult fallický), o stopách božích na kamenech, skalách; 2. theogamie vodní a kult vody; 3. rostliny způsobující oplozování, theogamie fytomorfické (mandragora str. 78 sl.);
4. zázračné porody, způsobené božskými rostlinami a posvátnými vodami;
5. theogamie theriomorfické (totemický kult hada), Jupiter zjevuje se v různé podobě zvířecí; 6. oplozování meteorologické, t. j. větrem, deštěm, sněhem, oblakem, bleskem, hromobitím (i ty bývají považovány za totemy, str. 137) 7. theogamie sluneční; 8. theogamie anthropomorfická, kult mrtvých, mrtví souložníci. V souvislosti s tematem svým obrací se spis. patrně také k to-
