Teprve za chvíli vyjede jezdec a pošta. Postilion vesele troubí, koníci skáčí, že má je skutečně co udržeti. Za poštou jdou teprve přidané figury: dráteník, voják, páni v cylindrech a průvod zakončuje rasík, jehož psi dělají hrozný rámus a což teprve ostatní psi ze vsi; sbíhají se se všech stran, dorážejí vztekle na nenáviděného hosta — nastává rvačka, rasík ohání se sukovicí, odhání psy — ale marně. Štěkot přehlušuje i hudbu; Kašpárek s bubínkem přibíhá k rasíku a napomíná jej, aby psy nějakjumlčel. Při tom bubnuje dál, rasík se roztancuje, nedbá vyhrůžek! Rámus je spíše ještě - větší. —.—

Průvod zachází do prvního stavení. Hudba spustila — všecko tančí. Starosvati se svatbínami a ženich s nevěstou, družba s droužkou — medvěd s medvědářem. Zid vchází do světnice a hned nabízí a smlouvá. Zboží ukládá však do nosítek, třeba bylo i prodáno; peníze však nevrací, nýbrž schovává. — Jde dále. Hospodyně, která se dala židem napáhti, běží za ním, a kulhavý již ten tam. Velice dobrou službu prokázal mu medvěd, který v okamžiku, kdy hospodyně žida pronásledovala, začal mezi úzkými vrátkami tančiti a hospodyni zastavil. Utrhla sl alespoň kousek hrachoviny s medvěda, aby jí husy dobře seděly. Medvěd chce se na smělou ženu vrhnouti, ale medvědář jej zdržuje a nastavuje bubínek prose o nějaký dárek; hospodyně hrozí však z předsíně měchačkou. Počínají již mnozí dům opouštěti, ale nové maškary vcházejí. Zvlášť hrůzu budí „strašidlo", brzy obru z pohádek, brzy trpaslíku se podobající. — Vychází hospodář, nesa ošatku žita a sypaje je do pytle; hospodyně přináší na talíři „kobližky".' —•- Průvod odchází . , .

Zástup lidí za kasátou roste a stále větší a větší hluk rozléhá se obcí. Přichází průvod к druhému statku. Výjev se opakuje. Nejdříve tanec, pak představení s medvědem, žid i bosňák nabízejí své „nic" a při tom se neustále tlačí к plotně, nedalo-li by se v nestřeženém okamžiku něco vzíti . . . Vycházejí ą čile debatují; jistě selku zase napálili ...

Průvod není seřazen a proto pastýř svolává troubením maškary dohromady. Ale těžko se scházejí. Každý je v jiném konci vesnice. Konečně je zase průvod v pořádku, ani kominík neschází. Spustí hudba a již se jde dále. V následujícím statku malá zastávka, jen co se obdrží dárky, podobně i v několika následujících. Jest to podívaná na pestrý tento průvod. Ale dlouho se pohromadě neudržel. Již ani pastýře ani kominíka v něm není. Karabáč pastýřův rozléhá se někde na druhém konči vesnice, odkud doléhá sem známý křik dívek a dětí. Kominík jistě v místech těch „čistí" komíny. Pojednou i v hlavním průvodu nastává panika. Co to? — Hlouček děvčat, která zvědavě opodál stála nic zlého netušíc — byl najednou rozehnán při-kvapivší poštou! Ale již žádná z dívek prchnouti nemohla. Tři z nich se ocitly na saních a již pošta unáší je tryskem dál. Ostatní byly od kominíka notně počerněny a utíkaly k nejbližšímu statku. Ale běda! Tam odtud vyšel právě pastýř, jehož karabáč měl se dobře . . . Dívky jsou už jako šílené; křičí a bědují . . . ale z oken domků ozývá se jen hlučný smích a všeliké poznámky, jako: „Jen jim dejte, to jim neškodí . . .!" Medvěd, který se právě medvědáři vytrhl, spěchá v místo, kde vidí kominíka a pastýře, aby jim pomohl — ale nežli doběhl, již jej medvědář lapil a dívky tak zachránil. I kominíka a pastýře odehnal . . . Dívky vysvobozené utíkají kolem medvěda a každá nepozorovaně utrhla si kousek hrachoviny .... Precese jim povedlo!! Jsou teď jisty, že jim budou husy dobře seděti. Však musily vystáti pro ten kousek hrachoviny. Ale ani kousek jinému nedají, kdyby je prosil, nevím jak!! — — —