krývá uši, aby neslyšel zuřivý koncert psí, který družina svému úhlavnímu nepříteli, kdekoliv se mezi nimi objeví, uspořádá. Má tudíž průvod vpředu i vzadu muziku!

Vidíme v této směsici i vojáka, d r á t e n í k a, pána v c y 1 i n-d r u, představujícího inženýra; ba často i učitel a kněz svorně s ostatními si tam vykračují. — —

Tím byl bych asi, pokud možno bylo, vyčerpal všechny figury maškarní. Připomínám, že zejména poslední neopakovaly se pravidelně v maškarádě. Neboť vyžadovala takováto kasáta mnoho osob — a obyčejně se jich nedostávalo. A pak bylo nutno skutečně v posledních figurách, aby každoročně něco „nového" se vyskytlo! Jednou se pamatuji, že i jakýs inženýr či geometr účinkoval. Měl všechny možné přípravy a přístroje. Šli s ním někteří dospělí sousedé, a on upravoval náves, aby jednotlivé řady domů byly úhlednější. Nařizoval, aby vystouplé domy do návsi se zbouraly a kolíky vyměřil stavební čáru; přikázal zbourati pastušku a kovárnu, která stojí na hrázi rybníka a zrovna uprostřed vsi a t. d. Sousedé se ovšem bránili, inženýra podpláceli — jen aby byla zábava.

Konečně připojena к průvodu obyčejně nejchudší žena ze vsi, která dostávala kobližky a obecní slouha nosil pytel, do něhož hospodáři sypali po ošatce žita; z toho hradily se výlohy masopustní a zbytek se na popeleční středu propíjel.

Když již všecky figury maškarní jsou připraveny, což bývá obyčejně о n. hodině dopoledne, seřadí jeden z mladších mužů průvod a vyjde se. Jednotlivé maškary jdou tak v průvodu, jak jsem je za sebou popsal. Průvod zdrží se na dvoře v hostinci, jen hudba vyjde, začne hráti a hned na to vyběhne pastýř, několikrát silně zapráská na znamení, že maškaráda již jde.

Po malé chvilce objeví se svatba: starosvat s homolí a kohoutem v koši, kráčí samoten v předu a za ním „ženich s nevěstou" a „družba s droužkou". Za těmito „druhý starosvat či kmotr" s nímž po obou stranách zavěšeny kráčí „svatbíny", držíce v ruce láhev „punč e", skákají a výskají, jen aby hodně svatbu napodobily.

Za svatbou kráčí vážně medvěd v hrachovině. Zvonky jej prozrazují. Vede jej m e d v ě d á ř, zpívá a bubnuje mu, při čemž medvěd se houpá a klátí se strany na stranu. Opírá se o hůl, chce tančiti, ale med-vědář jej pobízí vpřed. Za nimi kulhá žid, na kterého se medvěd neustále ohlíží, jakoby měl sto chutí se do něho pustiti. Nosítka houpají se židu na zádech v taktu s jeho kulhavým krokem. Žid nepřestává pozorovati svého nepřítele a drží se od něho neustále v uctivé vzdálenosti. Při tom ohlíží se již po staveních, kde mohl by udělati nějaký výhodný „kšeft". Vedle něho kolíbá se bába s klukem v nůši, s níž žid rozmlouvá, dívaje se stále při tom na nepokojného medvěda a zastavuje se bázlivě, obrací-li se medvěd proti němu. Pastýř s kominíkem jako by ani do maškarády nepatřili. Sotva několik minut setrvali v průvodu a hned zmizeli každý v jiném koutě vesnice za svou povinností. Jen strašidlo viděti je, jak se natahuje a zase skrčuje a budí takto skutečně postrach. Průvod zakončují t u rek s bosňákem, kteří živě o něčem rokují, chvílemi se zastavují a zase jdou vážně za ostatními.