str. 58
Nad beranem prozpěvují:
»Berane, škope, kdes poděl chlope?
Chlope só v lesi, berane, kde si?«
|
Hlava uťata. Zahlaholí v tom píseň:
»Pásl sem já beránka v Zabrdovské seči,
ulítla mu hlavěnka, viděli ste všeď.«
|
Komu se šťastně podařilo na první ráz berana stíti, je pochválen od shromážděného lidu:
»Maloměstské slárek — švarné šohajek,
on uťal berana na jeden rázek.«
|
Podle Bartošova líčení*) zpívala chasa stárkům, když měli stínali berana, opakujíc čtyřikráte píseň (druhé, třetí, štvrté stárko). Potom týž nápěv hrála hudba a zatím čtyři stárky donesly každá svému stárkovi vyleštěnou šavli a přistrojeného berana.
A te první stárko,
bodeš se lekat,
baž bodeš met svýbo
berana sekat.
|
Hudba zahrála nápěv a nyní zpívali čtyři stárci, když jim stárky donesly šavle, vykračujíce si hrdě, rozháněli se šavlemi, nebo jak se říkalo, »šermovali se«, dodávajíce si takto odvahy.
Ajzan, prýzan do šermice,
jož je beran na stolice.
|
Když stárci pošermovali, nastala nejprve prvnímu stárkovi úloha stíti svého berana. Obcházeje si jej dokola, zpíval si tuto píseň, až tál:
Hotno, nehotno,
bodo sekat, baž hotno;
šak pré ještě sloníčko je vesoko.
|
Zpívali hrdinsky dále stárci, obcházejíce berana:
Já se ti, beranko, nebojím,
já ti tvó hlavěnko horazim;
na jedno, na dvakrát, za třikrát,
já ti tvó hlavěnko mosím sťať.
|
Jiný zanotil, vychloubaje se:
Já sem synek z Hostopeče,
mně beránek nehoteee.
Nehoteče, já ho zetno,
hoteče-li, já ho chetno.
|
*) Bartoš Fr., Národní písně moravské, 1889, č. 510 ad.
|
