str. 57
váli se. Berana slínávali stárci první a druhý. Oba tudíž přinesli si ostré šavle k hudbě.
Beran přivázán byl k lavečce před budou. Za veselé hudby první stárek musil stíti beranovi hlavu »na ránu« a druhý utíti ocas, což bylo méně hrdinské a slavné.
Hudba spustila, děvčata i diváci rozestoupili se u máje v kolo a vybraní chlapci sami dva tancovali bopkem kolem máje. Před muzikou si pokaždé navzájem zavdávali a v tanci do taktu břinkali šavlemi. A také pokaždé, když dotančili k lavečce při budě, na níž úzkostlivě se krčil ubohý beran, ověnčený a ofábořený sice, ale pevně uvázaný, první stárek rozhlédl se po kole a volal k divákům: »Pánové poctiví, jestliže ja toho berana ponejprv nesetnu, podruhé a potřetí — budu sekat, až setnu.« A zase hudba na housle a na cimbál spustila.
Když tak stárek provolal po třikráte, stárky šly a odstrojily berana z věnců, pentlí a tureckých šátkův, aby v ráně nepřekážely. Stárek ťal. Hlava beranova skutálela se do prachu a krev rudá barvila taneční místo. Lid jásal a volal dovednému i silnému stárkovi pochvalu jako římskému gladiatoru v cirku. Bylo to slávy a řeči na celý Boží rok!
Nestíti berana rázem čili na ránu byla veliká hanba. A tu musil zahanbený stárek ku svému pokoření »sekat, až setne.« Za stínání berana stárci potom dostávali zpropitné. Kde stárek po několik roků sťal berana, o tom se říkalo: »Majů stárka pacholka!«
Netřeba dodávati, že čtveračiví hoši tropili si navzájem žertíky. Druh snažil se pokořiti druha tím, že mu znesnadnil stínání, aby se pak zdálo, že je neobratný. Stávalo prý se, že »posypal nějaký sok stárkův beranovi vlnu na krku pískem, nebo nasypal do ní pilin zámečnických, tak že stárkovi šavle uvázla a on hlavy neseťal, a lidé ho pokládali za slabého.«
Mezi obřadem zpívány byly přiměřené rázovité písně se zvláštními nápěvy. Sušil zapsal jich několik, slova i nápěv.*) Zatím co se chystají »stárci« setnouti hlavu beranovi, zpívá shromážděný lid:
