hněvali a komu jsem málo poručil, toho prosím, aby mně odpustil. 18. A vyr páni muzikanti, vemte vy své inštrumenty, zahřejte mně pěkný marš, neb se blíží můj poslední čas, já již vidím, že brzy život skončím, prolo se smutně s tímto světem loučím. —

***

V Korouhvi r. 1886 stínán beran po dvouleté přestávce. Byl tu kat se svým pacholkem, oba červeně oděni, s obnaženými šavlemi v rukou. Jim co do éervenosti obleku a výzbroje podobni byli Turci. Černoši. Kominíci v parádním šatě. Doktor, vousatý to pán v cylindru s venkovankou po boku. Novinkou byli toho roku drátaři, znatelní po napodobených halenách a svazku drálu. Tyrol s Tyrolkou ve svém svátečním,, věrně napodobeném oblouku a český sedlák se selkou ve staromodním kroji původním. Za nimi klusali vojáci v uniformách býv. reg. Reischach, pak mládenci a družičky, jež seděly na koni jako muži. Průvod měl též. svého hlasatele, trubače a adjutanta. Za průvodem pěšky capal zavalitý řezník, věrně v původním obleku staromodním.

Průvod seřadil se ve 2 hod. odpol. před hostincem, odkudž za zvuků hudby vytrhl po vesnici nahoru, kdež u hostince >na mejtě« přijal do svého středu slavnostního posvícenského kazatele, vezoucího sena bryčce, kterou k vůli většímu veselí diváků táhio dvé krav. Jindy býval kazatel pitvorně ustrojen, tenkráte nikoli. Chyběl i obvyklý »žid«. Oct hostince »na mýtě« obrálil se průvod zpět dolů až ku statku, kde služky domácí měly již připraveného beránka.

Beránka vedli na popraviště, na zahradu před mlýnem, kde vztyčena vysoká »máj« — dva chlapci v bílých košilkách na svrchním obleku.. Před popravou, jež děla se pod dozorem ob. starosty, četl kazatel ortel; mládenci mezitím horlivě vybírali a četně shromážděný lid nebyl skoupý. Po kázání rozjel se hlasatel pro katy, ti se mezi kázáním vzdálili. Kat s pacholkem obešli třikrát beránka. Šavle se zableskla — sláva! zaznělo několika hrdly. Hlava na šavli nabodnutá katovi podána, jenž ji takto do hostince nesl. Večer »o muzice« je hostina »beránkova«, při níž zasedají výhradně tanečnice. Za tuto čest odmění se každá pořadatelům stříbrným zlatníkem. Dáti méně bylo by hanbou. I hudebníků pamatováno a vždy vydaří se některá smělejší, jež jim podá na talíři pečený ocásek. Příjem bývá skvělý. Za peníze ty přistrojí si hostinu zase příští neděli pořadatelé. Za týden po stínání při hudbě kácí se máj.

Herben nakreslil obrázek, jak stínali na Moravě o hodech (posvícení) beránka s těmito obřady: *)

»Na ten den (v pondělí) stárci pozvali k máji k hospodě všecku honoraci, jakou na hodech měli, sousedé sešli se i sousedky k budě a dí-