jaké násile děíáí, žádného sa nestyděl ani nebál, neeh byla sestra nebo tetka aj třebas jeho vlastní matka ! A tak za ty jeho otupne činy má byť na svém hrdle patosem trestaný, horku vodu opařený, ze svých šatů vyslečený a zasej znova k horkému právu přistavený, se šiškama vařený a pro miádence od družiček na stůi přinesený, aby se najedli, napili a při tom si veselí pobyli.« Načež byi kohout jako škůdce veřejného pořádku kosířem sťat, uvařen a sněden.*)

A podobně za stará všude na Moravě bývalo o svatbách, a sem tam posud je zvykem stínati o svatebním veselí kohouta.**) Dělo se to obyčejně v úterý v domě nevěstině po večeři, na Valaších druhý den svatební v domě ženichově, též po večeři. Družba se spravil za kata, četl kohoutu ortel, vyčítaje mu, co zlého spáchal. Kohout potom činil poru-čenství, odkazuje na př.: rychtářovi lebku, aby nenosil na úřad každou pletku; kolářovi ledviny, aby nedělal šmatlavé žebřiny; kadlicovi hřebinek, aby nekradl hospodyním přadýnek atd. Kat pak stal kohouta kosířem a kuchařky jej uvařily. Jinde stínali kohouta některý pozdější den.

***

Kromě svatby také o masopustě bylo v krajinách československých stínání kohouta oblíbeno, jak již řečeno. Ve Slezsku ještě na začátku století XIX. hlučně prý je slavili.***) Po přečtení žertovného rozsudku byl kohout hrncem přikryt a cepem ubíjen. Kdo jej zabil, stal se «králem«. Kohout byl v hospodě upečen a co se tam vůbec snědlo, co se vypilo, všecko šlo na vrub šťastného vítěze.

I na Slovensku »bití kohouta« patřilo mezi svatební obyčeje. Dělo se to podobným způsobem jako v Dolních Rakousích. Podle zmínky Boženy Němcovéf) byl kohout strčen do hrnce a družba měl jemu »sronit« hlavu cepem. Když se mu to podařilo, upevnili hlavu na tyč a šli k nevěstě.

Poněkud jinače zapisuje o tomto obyčeji zpráva P. Dobšinský.f-j-) Rozjaření svatebčané »šťastné vykutili a ulovili v dajednom dvore kohúta, ač gazdinky, znajúc zvyk, ukrývají v takéto dni svoje kohúty. Uloveného kohúía idú stínať. Přiviažu ho nohama na köl do země vražený; sudca prečítá výrok celou spoločnosťou nad ním sťa na zločincom vynesený; slamenný kňaz urobí nad ním húkus, pokus; kat šablóu lebo iným ná-strojom zroní mu hlavu; ale to často hlava utrápená, bo niektorí samo-pašníci zaväzuju při tom oči katovi alebo i viacerí so zaviazanýma očima