Předchozí 0046 Následující
str. 86

i vykřikne uprostřed svatebníků: Hulá, hulá, hulá! (nebo holá!) atcL Stneme černého kohouta; našeho podruha kohouta Martina poslední hodina; krví jeho potvrdíme, tento sňatek zasvětíme.

Když svatebníci a svatebniee hulákají, vykřikne plampač: »hút!« Na to hned vše utichne. Plampač obejde třikráte do kola kohouta, obrátí se třikráte na podpatku, potom rozežene se mečem, který drží v ruce vzhůru, nejprve na právo a po druhé na levo, rozpřáhne se a po třetí tne do krku kohoutího. Někde to činí mečem, místem koštětem, někde chlebovým pometlem, jinde cepem nebo lískovou holí utne kohoutu jednou ranou hlavu, urazí nebo utluče jej: když to plampač nedokáže do. třetice, uteče z toho místa hanbou, a zástup mu zpívá:

Kočka se vdávala,

pes se ženil,

a náš plampač

na svatbě byl;

a naše kobyla

(var. čubička, kozička)

za družičku,

dala mu šáteček

i hubičku.

Když plampač prchl, převezme jeho úřad pomocnice starosvatbí, přinese utlučeného kohouta nevěstě.

***

Odprava kohouta v okolí plzeňském*) konala se ráno v třetím svatebním dni (ve čtvrtek). Vodívali mužští svatebníci k odpravě kohouta, obléknuvše se do pestrých, někdy i dosti nápadných šatů, když již byli sami po odchodu ženského pohlaví, ano i starších svatebníků v krčmě zůstali a k spaní odebrati se jim nezdálo, protože pokládali to za hanbu, ani nevydržet přes celou veselku bez zamhouření očí.

Všichni mladší mužští svatebníci. mezi nimi družba (mládenec) a řečník (plampač) co vůdcové, vypravili se ráno, když již sami byli v krčmě pozůstali, každý domů nebo-li k některému z přátel, u něhož jsa z jiné vesnice, na čas veselky bydlel, aby ohlédnuvše se po šatech co možná neobyčejných (pakli to již dříve poslové neučinili), sobě tyto do hospody odnésti dali a pak odloživše svůj oblek, do nich se oblékali.

Řečník zatím také přinesl si do hospody schválně k tomu určeného ohromného kohouta, kterému na každou nohu, jakož i na každé křídlo přivázal dlouhé povříslo, okrášlené pentličkami, jimiž i kohout sám tu i onde byl ozdoben. Uschovav jej potom, nahodil na sebe v čerstvosti strakatý oblek z malinkých různobarevných flíčků sešitý, na obličej přivázal ohavnou škrabošku s ukrutným nosem a náramnými kníry, na hlavu nasadil černý vysoký klobouk, za nímž místo per nastrčena


*) Škarda Jak., Svatební obyčeje z okoli plzeňského 1894, str. 57—61.

Předchozí   Následující