str. 35
Shodný popis slovenské zábavy Havelské zaznamenal ve své knize o Uhrách J. Čaplovič.*) Polemika Kollárova proti jeho náboženskému výkladu této slavnosti jistě je správná, ale tvrzení, že stínání kohouta jest obyčej ryze slovenský, není možná hájiti.
Obřad Havelský vyhynul nadobro. Roku 1858 těší se D. Lichard,**) že na Slovensku zmizela ze školských radovánek ukrutná a krvavá zábava »ztínání kohouta na sv. Gala«.
Mimo posvícení slínávali a mlátili kohouta v zemích československých také o svatbě a patřil tento krutý obřad pravidelně do zvykosloví svatebního. Podle Krolmusovy zprávy (I. 359) konala se poprava kohoutí třetí den o svatbě.
Okolo Dobříše, na Hořovicku, Křivoklátsku. Plassku, Zbirožsku, na Berounsku, Rakovnicku, Plzeňsku atd. starosvatbí, když byla oöepila na komoře matčině před polednem se ženami nevěstu, což děje se někde první nebo druhý den, ale za starodávna konalo se třetí den, přivede ji s ženami při hudbě a zpěvu do světnice mezi svatebníky, tancují s ní a
Už je to uděláno,
už je to hotovo.
Paní máma dovolila,
co je komu do toho.
(Var.: Pár vajíček na rendlíček,
kousek másla do toho.)
|
Když potancovali, přinese sluha od rodičů nevěstiných plampačovi kohouta, plampačovi něco do ucha šeptá a podává mu černého kohouta, kterého posílá N. N. k popravě. Plampač promluví ke svatebníkům: »Stneme ho a jeho krví potvrdíme tento stav manželský, kde chcete: na dvoře, na zahradě, před vraty, pod lipou neb za humny, na poli neb na louce, na drahách, průhonech neb pastvišti, aby se poprava jeho stala.« Kde svatebníei chtějí, tam vyjdou ze světnice na pěkně rovné místo; kohouta pak uvážou na tři dlouhá bidélka tkaničkami pod křídly a za nohy k třetímu bidélku. Plampačovi služebníci nesouce vzhůru kohouta nad zástupem svatebníků vyjdou ze světnice na ono místo vykázané se ženichem; starosvatbí s ženami a nevěstou, mládenci s družkami, plampač se všemi hodovníky vyjdou při hudbě a zpěvu, poskakování a výskání na vyvolené místo.
Zde okolo lípy aneb u jiného stromu neb okolo kůlu na tři lokte dlouhého, který zadělán jest do země a na němž přivázaný kohout má býti sťat, i s kohoutem do kola tancují. Potom kohouta odváží od bidélek a přiváží ke kůlu tak, aby mu hlava pod kůlem vzhůru strměla. Při tomto ději a obřadě popravním jest plampač popem, řečníkem a katem
*) J. Csaplowits, Gemälde von Ungarn, II. 240.
**) Časnik, Národní českoslovanský obrázkový kalendář, ve Vídni, 1858, 218.
|
