do ní velmi nemotorně a slabě dvakrát cepem. Bílý kohout vypadl, tloukl sebou, válel se v trávě a skřekal — bylo to ošklivé. Voják si k němu sedl a zařízl ho. Pak položili kohouta na ověnčené prkénko a vraceli se mlčky do hospody. V ořechové aleji klátili lidé ořechy a sotva se ohlédli za hudbou, falešně a bez taktu hrající v úvoze. Skupina hostí odcházela k silnici a hlouček děvčat v nevkusných městských šatech, s šátky na hlavách, šel za mladíky do osamělé hospůdky tančit.

Na Slovensku vyvinula se ze stínání kohouta o Havelském posvícení školská slavnost o sv. Havlu. V popěvku obřadovém naráží se na stejný latinský název kohouta i Havla (Gallus). Zdá se, že tu lidová původně slavnost zakrněla v pouhou žákovskou zábavu.

Líčení zábavy této vypisujeme z věrohodné jistě zprávy Eíollárovy.*) »Asi dvěma týdni předkem (před sv. Havlem) volen byl od správce školy král a kníže mezi mládeží, jenž pak v den Havla ráno ode dvanácti neb i více, strojně oděných a šablemi ozbrojených žáků z domu na místo hry slavně doprovozen a v přítomnosti mnohého lidu korunou a berlou ozdoben byl. Na to se žákovstvo, jenž kohouty anebo peníze k této hře darem přineslo, do kola postaví; v prostředku zavěsí se živý kohout na kůl, vyvolí se žák, jemuž se oči šátkem zavíží a hůl do ruky se dá. Tento několikráte v okolku obveden, potom před kůl postaven bývá, aby hlavu kohoutovi jedním rázem sfal. Mezi tím učitelé a žáci zpívali takto:

Kdo kohouta trefil, dostal za odměnu koláč neb rohlík; kdo chybil, smutný odjíti a následující uštipečnou píseň slyšeti musel:

Po skončené hře král a kníže opět domů odprovozeni; rodičové pak jejich za tuto čest připravili učitelům i žákům hody s hudbou a plesem.«

V Báňské Bystřici udržovala se tato zábava až do roku 1800. Nějaký spor mezi učitelstvem zavdal příčinu, že bylo od ní upuštěno.