Předchozí 0056 Následující
str. 44

asi takto: *U Horáků jest stunce že jest jejich Mařenka jako slunce! U Lesklých jest drátek, že jest panímáma jako karafiátek. U Příbků jest hlína, že jest jejich Vašek jako rozmarina. U Pelnařů jest oblázek, že jest Hanička jako obrázek. U Lacinů jest kůže, že jest Lacina jak růže. U Uhříků jest hromada chrastí, že panímáma hodně chase mastí. U Vávrů na rohu visí pytel tvarohu, Vávra na něj chodívá Vávrová ho honívá. U Květonů je topol, že jest Květon jako sochor. U Zemanů je hromádka kamení, že mají chalupu na rozválení. V Pastoušce je hlína, že tam odtud teče špína. U Vavříků pod stolem bijou blechy sochorem, až jich mají půl kopy, dělají z nich punčochy. U Petříků v kuchyni vozí se Petřiee po svini, Petřík ji pohání, ona myslí, že je velká paní. U Von-dřichů je vrhlík že jest Vondřich velký skrblík Havlovic Andres zbláznil celou ves, zavolal slepičky do malé sedničky, dával jim stuchlý oves« atd.

V Táborsku a Soběslavsku v pondělí svatodušní chodívají vesničtí hoši houfně po vsi.*) »Král« i ostatní ozdobeni jsou různobarvými papírovými čapkami. Králova čapka znázorňuje korunu; bývá nejbarevnějšími papíry polepena, vystříhávána. Král má na sobě bílou dlouhou košili, která jest přepásána pasem ze zlatého papíru, za ním dřevěný meč. Kolem krku a na ramenou červený, vyšívaný, hedvábný šátek s třásněmi. Ostatní hoši ozdobeni jsou čapkami, jejichž výzdoba řídí se dovedností vyrabitele. Ozbrojeni jsou hůlkami, které mají kruhovitě provlečené oloupané vrbové proutky. Jeden z nich, největší, nejstarší a nejsrdnatější, je »katem«. Ozbrojen jest dlouhým, dřevěným mečem. Dva neb tři opatřeni jsou košíky na dary. Dva hoši vedou s každé strany krále za ruku.

Ve statku jeden vezme židli, postaví ji do prostřed světnice a posadí krále. Kat s mečem v ruce obchází kolem a říká: » Vedeme vám krále Rále, našli jsme ho v tej zelenej trávě, nechce nám nic jísti, než samé koblihy a kocmatice a vejce na rendlíce. Panímámo krásná, dejte hroudu másla, zarejpněte hodně hluboko, aby vás z roku do roka nebolela ruka a hlava až do smrti. Nemáme tu kdy státi, musíme tři sta komárů do Prahy hnáti, nežli je tam doženeme, taky něco sežereme, tři sta sudů vína vypijeme. Jestli vás, pantáto, s panímámou potkáme, taky vám připijeme. Když jsme šli po panské hrázi, potkali jsme Turky vojáky, neměli jsme se čím brániti, museli jsme smrkové a jedlové kordy dělati a s nimi se fechtovati. Sedlák jede na pole, na prašivěj kobyle, on ji mrští, ona piští, pacholek to sebere, udělá z toho brebere, z toho brebere buben, děvčatům bubnovat budem.«

Když obešli celou ves (někdy i sousední, kamž jdou proto již na Boží hod), dělí se o to, co dostali. Po dělení jdou na náves na nejdůležitější místo, buď před kovárnu neb před kapličku. Kat stoupne si na židli, král postaví se před něj. Kat volá: »Pojďte, lidé, na popravu, budem stínat králi hlavu.« Po prvé má král odpuštěno.


*) Fráňa Lískovec, Český Lid VIII. 1899, str. 291.

Předchozí   Následující