Varianty říkadel: I. ministrant: »Paní mámo krásná, darujte nám kousek másla, kousek koláče, abysme se nedali do pláče, nákou šišku pro našeho Zižku, nějaký peníze, abysme mohli vyplatit našeho krále ze žaláře! Pane králi, je-li pravda?* Král: »Je pravda! Kdo nesvědčí, šelma

větší, a kdo svědčí, ještě větší, já největší.«----Vaječník: .Kobylinka

vranka v blátě leží, Mokrý řezník na ní leží, kobylinko vranko, vstávej f Nebudeš li stávati, budem tě odělávati. Z držky uděláme buben, z noli paličky, z hlavy toulec, z jazyku brus, ze zadku pec, to budou mít Něm-úický děvčátka hezkou věc.« — »Já jsem chlapík jako brabec, nebojím se kopy vajec, když pak mi je dáš, dám je do košíka a pak půjdem zas. Pane králi, je-li pravda?«

V některých osadách chodských »lenoch« musí do káry hned lehnout, načež přikryje se úplně větvovím. Dostal píšťalu neb zvonec, a musí zapískati neb zazvoniti, když se volá. Král má opentlený praporeč-ník, který se udělá tím. že se mladý stromek oloupá, větvičky ohnou nahoru a větvičky prostrčí se tílkem stromku, který se provrtal, tak že to tvoří tvar jehlancový. Vaječník nosí na ruce košík a pokladničku. Forman musí práskati. Koně táhnoucí jsou opentleni.*)

Když přijdou do světnice, postaví se do středu, pozdravují a uklá-nějí se hospodáři a hospodyni, počne vaječník takto: »Pikity, pikity žvanc, honili jsme krále na vysoké skále, nemohli jsme ho chytiti, museli jsme si jiného zvoliti. Pane králi jeli pravda? Panímámo krásná . . . Dejte nám nějaké krejcárky pro naše švejcárky, nějaké tro-níčky pro naše koníčky, nějaké vejce pro našeho krále strejce. Když jsme šli přes ten černý les, vyskočil na nás velký pes, my jsme se tak polekali, že se bojíme ještě dnes. Jestli vy nám nic nedáte, tak se na to podíváte, nedáte-li nám koláče, že se u Vás dáme do pláče.« Na to jim dá hospodyně dárek a oni ukloní se, jdou o stavení dále. Mezi tím forman před statkem práská, koně řehtají a ospalý píská v káře. Kde jim dají málo, tam provolávají: »kousej ocas« a ujíždějí dále. »Ocasem« nazývají nejdelší opentlenou větev, která do zadu vyčnívá. Tak obejdou celou ves. Pak zajedou s károu do vody. Vytáhnou pak lenocha na sucho, odkrývají větve, lenoch posadí se na káru, a musí žábu ropuchu odříti. To jest nejchoulostivější stránka tohoto obřadu, neboť ropucha jest ve veliké ošklivosti. Když odřel žábu, podají mu všichni ruku na důkaz, že povinnosti a cti dostál. Nejvíce dostane z dárků král, nejméně lenoch. Na to »skládají jména«. Se stromu po klekání počnou vyvolávat. Lenoch má nyní první slovo, neboř komu chce dáli lepší jméno, tomu je dá a sám také je první vyvolává. Od jmen těchto také povstala mnohá přezdívka statků i lidí, neboť trápili takového »novokřtěnce« oslatni sousedé po celý rok.

Prvně počne celý sbor najednou: "Pojedu, pojedu přes cestu, na-jdu-li u »Horáků« nevěstu.« Nyní se vezme stavení od stavení a jde to