Po té následuje »dávání jmen*. Obyčejně kat počíná prvním číslem statku. Volá: U »Jilků začátek, že je tam pár hezkých děvčátek.* Po té kat ptá se krále: »Pane králi, je-li pravda nebo ne?« Král mlčí a ostatní tlukou svrchu popsanými holemi o zem neb o plot. »U Doušů je hromada oklešků, že je tam holka ze samého damašku. Před N. stojí švestka, že je, tam holka hezká. U N. je hromada hlíny a bláta, že je tam holka ze samého zlata. Před N. jsou provazy, že jsou tam holky jako obrazy. U starosty vysoké schody, že se tam scházejí páni sousedi. Před N. jsou samé loužičky, že jsou tam holky samé pentličky. Před N. je hradba zlámaná, že by se ta holka ráda vdávala. Před N. je zelený pažit, že tam umí panímáma dobře vařit. U N. jsou starý žebřiny, že tam před námi zavřeli (neb, že nám tam nic nedali). Před N. visí hodiny, že tam mají chcíplý kobyly.*

Po provolání jmen volá kat po druhé: »Pojďte, lidé,« atd. Po druhé má král darováno. Po té králi hoši vymění korunu za starý, hliněný hrnec a vstaví mu jej na hlavu, a kat volá po třetí: »Pojďte, lidé*, atd., načež srazí králi mečem hliněný hrnec s hlavy, a hoši povykujíce, se rozutekou.

Vyvolávání o letnících v Roušíně na Krumlovsku slaví se od pasáků takto: O Božím hodu svatoduším pasáci ve vesnici Roušíně u Českého Krumlova*) sejdou se podvečer na náves, aby »vyvolávali*. Jeden z nich, který jest kopa nejpovedenější, vyleze na vyvýšené místo, někdy i na topol nebo na vrbu u kapličky neb u kovárny, ostatní »pohůnská rada« kolem něho se rozestaví. Zatím se sběhlo i posluchačstvo, ale většina zvědavých, zvláště děvčata, pólo ukrytě naslouchá někde za vrátky nebo pootevřeným oknem. A již začíná řečník: »Hojala, koťala, já to nemám ze své hlavy, já to mám z pohanské rady; je-li pohůnská rada šelma, já jsem s ní.« To třikrát opakuje, načež pokračuje: »Bedle (vedle) Pechů je hlína, že jsou Pechovi děvčata, obě jako rozmarina. Bedle Hrubšů je brousek, že je Hrubšovy Marjánky I odný kousek (nebo: že ta H. Mar-jánka sní čtyry buchty [knedlíky vyrážkové] a ještě kousek). Bedle Nosků jsou kosiny, že tam chodí všichni v košili. Bedle Hojdáků je kapratí (kapradí), kdo tudy jde, každý zaplatí (nebo: že jsou tam všichni strakatí). Píšťálník je na kopci, sedají na něj vrabci. U Pasrejřů jsou drny, hrajou tam na dudy . ..« Srv. na straně 47. o koupání krále.

Chození s králem v okolí Stupné u. Krumlova vylíčil podle zkušenosti bývalý účastník:**) O Božím hodu na večer sestoupí se rada po-hůnků po odzvonění klekání a vylezou, všickni opatřeni jsouce rohem a zvonky, na strom na návsi. První slovo na stromě má kat. Ten započne a praví: » Hajala, koťala, to není z mojí hlavy, to je z pohůnků rady.« Pak prosloví o každé chalupě něco buď hezkého neb potupného, dle toho, jak bylo dříve o tom usneseno. Na př.: »Před N. jsou provazy, že jsou ty holky jako obrazy. Pane králi, jeneráli, je-li tomu tak, neb ne?« Načež