spodyně nebo i hospodáře od předmětů, které před nebo uvnitř jejich domu vidí.

Na konec ponechávají si obyčejně nějaké hodně řízné, jako na př.; »U N. tlučou kroupy, že N. je hodně hloupý,* což potom způsobí hrozný jásot a bouři smíchu. Na rozjaření polom spustí nějakou hodně veselou a rychlou píseň jakD: »Pod hospodou na trávníčku seče chlapec vota-vičku, tráva suchá, kosa tupá, chlapec seče, jen to lupá.«

Tak slavívá se na Domažlicku posud v osadě Oprechticíeh slavnost o letnicích, nazývaná někdy nešvarným jménem poněkud z němčiny přetvořeným »Py kyty ry kyty švon c«. Jiné líčení téže zábavy srv. v dalším.

Místo, kam pasáci mají hnáti, označeno jest v některých vsích »hájkou«, t. j. zapíchnutou do země holí, na níž jest věchet slámy. Kdo nejdřív na pastviště přižene, »hájku« si vezme na důkaz, že má býti »králem«. Půhonci přes dvě (někdy i tři) tyče krátké křížem položí tyč delší tak, aby vyčnívala ve dlouhou voj. Tam, kde se tyče dotýkají, se upevní. Na konec kratších tyčí nasadí se kolečka na orání buď 4, nebo když položeny 3 kratší tyče, jest koleček 6. Na vozík dají se prkna a košina. Celý pak vozík ozdobí se chvojím, peručím, lipou i břízou.*) Do vozíku zapřáhne se 6 pohůnků. V košíně pod peručím ukryt je »pykyty-l'ykytyšvonc«, t. j. pohůnek, který poslední přihnal na pastvu. Ukryt je proto, aby se nevědělo, kdo jest ten lenoch. Kňučí, píská, křičí a okolní píchá. Před vozem jde »kráí« s dvěma »ministranty«. Všichni tři jsou oděni tak, že mají přes vrchní šat čistě vyžehlenou košili, kol pasu červený »pantl«, na hlavě fantastické koruny a v rukou »bičišfata« z mladých jedlinek, jichž větve až na několik ve vrcholce jsou ořezány, kůra oloupána neb vyřezávána. Král má ještě »pantle« přes ramena (od pravého pod levé a od levého po pravé) křížem. Koruna jeho a »bičiště,* (někdy ona »hájka«) též vynikají. Na »bičišťatích« jsou místo bičů dlouhé pentle, »pantlíčky«. Ostatní pohůnci nesou hrnce na máslo, košíky a mošny na vejce. Průvod v každém statku se zastaví. Ministranti vejdou do světnice: » Panímámo krásná, atd. Náš král je velmi chudý, ukradli mu dvě stě volů, tři sta koní. Zabili nám krále na vysokej skále (a tu král vstoupí). Pane králi, je-li pravda?« Král: »Je pravdaU Ministranti: »Kdo svědčí?« Král: »Šelma většíU Ministranti: »Kdo nesvědčí?* Král: »Eště většíU Když dostanou dárek, někdy i peníze, oznámí množství daru ostaLním slovy (pro hodné): »py kyty lýky ty švon c«, (pro málo) 'klopec*, (a pro docela malý dar) »husí pohůnek*. Když takto celou ves obešli (dopoledne), po požehnání vystoupí král a ministranti na nejvyšší vrata na návsi; král si sedne na »židličku« a ministranti u něho stojí. Dávají jména na př;: »U Jínů před stuncí koryto, jejich Markýta jako kopyto. U Bártů před vraty, drží Káče pytel s klevety.« Na konec zavezou »pykytylykytyšvonce« obyčejně do rybníka, aby nebyl línej a podruhé si pospíšil.