kdo přižene druhý, ten bude pravým ministrantem; třetí levým, čtvrtý kočím, pátý vaječníkem, šestý »sedlavým« koněm, sedmý náročním (je-li jich více, jest i čtyřspřeží) a poslední, chudák, bude lenochem, bude ležeti v káře přikryt peručím nebo i lipovým listím.

Průvod již objevuje se na návsi. Král s dvěma ministranty mají prapory ověnčené pantlemi a šátky, vaječník na ruce strakatý košík a v ruce hrnek, kasu to na peníze. Kočí vesele práská a koně v -chomoutech se zvonci u káry dvcukolé se plaší. V káře těžce oddychuje a sídlem v ruce odhání pan lenoch ty, kdož se mu posmívají. Král s ministranty a vaječníkem vstupují de »sence« (světnice), -kdežto kočí s koňmi zůstává popraskávaje si na dvoře.

Po pozdravu křesťanském »spustí« pravý ministrant: »Pykytyrykyty-švonc! Zabili jsme krále na vysoké skále, neměli jsme se čím brániti, mu-sili jsme kůly z plotu lámati. Pane králi! je-li pravda?« Pan král odpoví: »Jest pravda. Kdo nesvědčí, šelma větší, a kdo svědčí, ještě větší, já největší!* Po té spustí levý ministrant: »Panímámo krásná, darujte nám kousek másla, pár vajíček na rendlíček, by se našemu králi hubička pásla. Pane králi! je-li pravda?« Král opět přisvědčuje. Panímáma ihned šuká, sbírá, shledává vajíčka, ba potajmu, aby pantáta nevěděl, přidá tu tam jedno nebo dvě vajíčka (obyčejně se dávají 4 nebo 5), aby se ne-octla »na lípách«. Takovým způsobem obejdou celou ves. Když všechny statky a chalupy prošli, tu v slavnostním průvodu zajede se k rybníku, kde káru s lenochem omočí a milého lenocha jako vodníka mokrého vytáhnou. Odtud za jásotu celé omladiny a uprostřed krále a pánů ministrantů veden jest po celé vesnici.

Po prodeji vajec, po rozdělení peněz a po požehnání jde se na náves k lípám, aby »provolávali«. Provolávají nejdříve páni ministranti a po nich ostatní střídavě, při čemž každé provolávání král slovy potvrdí. »Jest pravda* atd. Provolání jsou rozličná a řídí se vždy štědrostí jednotlivých selek. Běda té selce, která málo vajec jim udělila; té ihned pravý ministrant provolá: >U H. je stoupa, že je H. hodně skoupá.« Nebo: »U N. je hodně pšenice, že tam všude běhají štěnice.* Nebo: »U N. je chrastí, že N. špatně mastí.« atd. Po jednotlivém provolání zaznívá pod lipami bouře smíchu poslouchající chasy, ba i na zápraží nebo na »lajci« před vraty ozve se veselý smích sedících zde sousedů. Selky ven se neodváží, poněvadž nejsou bezpečny před špatným provoláním. Poslouchají při polootevřeném oknu. Hodným a štědrým selkám platívají tato obyčejná provolání: »U Baráčků je bílá stěna, že je B. hodná žena.* Anebo: »U N. jest kůže, že je N. hodná duše.« atd. Jsou-li v statku dcery na provdání, provolá pan ministrant i těm: Na př.: »U S. pečou vdolky, že jsou tam dvě hezké holky.* Anebo: »U Hulů měli dnes knedlíčky, že jsou tam holky jak andělíčky.* Také toto: »U Pechů je louže, že Manka jejich jest jak růže!*

Provolání těch jest tolik, kolik jest ve vesnici domovních čísel. Jest podivno, jak často vynalézavá jest mysl jinochů ve vyhledávání a sestavování jednotlivých těch dvouverší. Obyčejně abstrahují vlastnost ho-