jest ta jejich děvečka jako holubice. Půjdeme dále přes cestičku, až k těm Janouškovům do dvorečku. U Janoušků na stole je talíř, že tu jejich dcerušku nedovede vymalovat žádný malíř. U Kašparů na dvoře je zásep krytá, že ta jejich dceruška jen rozkvítá. U těch Martinů za okny kvete oliva, že ta jejich dceruška jest krásná, spanilá; jest krásná jako z růže květ, když přijde do hospody, tančí hned. U Šafářů na dvorečku vrká holoubátko, že jest jejich dceruška jak růžové poupátko. U Bártu na dvoře se vítr točí, že ta jejich dceruška má spanilé oči. K těm Hrabě-tům svítí ranní sluníčko, že je ta jejich dceruška jak míšeňské jablíčko.* Ta pak děvčata, která se nevyplácela, obmyslí verši peprnými. Na př.: »U flihánků za vraty, stojí pytel s klevety (klepy).« Končí slovy: >Tuto svou řeč uzavírám, vás panenky uctivě žádám, jestli jsem v čem chybil, bych z toho viněn nebyl. Co já budu pořád klempati, mohu já si pro pivičko poslati, obrať ty písaři svého koně, a dojed' mi v čerstvosti pro ně, a řekni šenkýři, jestli mi dobrý nedáš, přijde sem na tebe dědek lhář.«

Po té všichni zapějou: >Já mám jabloňku, já na ni vlezu, než jednou zatřesu, hned zase slezu: jsou na ní jablíčka, pěkný červený, a já je natrhám pro potěšení.* Po této písni následuje píseň, ve které se vytýkají význačné vlastnosti nebo poměry jednotlivých občanů (místních). »Chrástečtí sousedé, to jsou hodní páni, ti nám máje dali. U hospody máje, všecko se raduje, pivo se šenkuje, všude veseluje, muzika tam hraje. Bernášek hned vedle, ten má pěkné koně. Starosta hodný pán, dovolil máje nám, jeho žena hodná, každému radu dá. Ten kovář mladý je, pro obec pracuje . . . Slouha tahá zvonec, písničky je konec. Píseň uzavírám, všechněm s Bohem dávám, koho jsem rozhněval, odpuštění žádám.*

Biřic: »Každá písnička, byť i delší byla, má svůj konec, tak i já svoji řeč uzavírám, a vám, ctěný pane přednosto a ctění páni sousedé, jménem všech májovníků srdečně děkuji, že jste nám dnešního dne máje dovolili slavit, a ctění posluchači, vám též děkuji, že jste mne ráčili trpělivě vyslechnout, až, sejdeme-li se opět ve zdraví, doufám vás ještě lépe pobavit nežli dnes. Každému pak přeji mnoho zdraví, utěšenou veselost a šťastnou cestu.*

Na konec jsou mezi pořadateli závody na koních. Dá-li se při nich král předstihnouti, musí zaplatiti útratu ostatních. Potom odejdou všichni do hostince, kdež se tančí obyčejně do bílého dne a tak slavnost májová končí.

Zábavu o svátcích svatodušních s králem na Domažlicku živě líčí bývalý účastník, jak se chystala již před hodem svatodušním.*)

Ráno časně již rozléhají se na návsi rány biče, jako když posledního apríle vyhání chasa kouzelné báby ze stavení. Z každého dvora otvírají se vrata a rychlým krokem hnán jest dobytek. Všude spěch, všude kvap. Kdo nejdříve přižene na přílohy na Hlinovatkách, ten bude králem;